Black Roses [CZ]

9.

Seděla jsem na lavičce v parku a slunila se.

"Kate pojď už pryč."

Oslovil mě Aeron a já se ušklíbla.

"Proč? Nerad sluníčko? Potřeboval bys ho,jsi bílý jako stěna."

"Už musím jít."
Podívala jsem se na něj.

"Kam?"

"To je jedno."

"A můžu jít s tebou?"

"Ne."

"Tak proč mě taháš pryč,když s tebou stejně nemůžu jít?"

"Jak myslíš."

Sykl a odešel.

Dívala jsem se za ním a cítila zvláštní pocit.

Prudce jsem se posadila.Byly tři hodiny ráno a já byla doma v posteli,ne v parku.
Rozespale jsem došla k mému křeslu na druhé straně pokoje s tím,že budu spát tam.

Nechtěla jsem spát v mé posteli,protože se mi o tom klukovi zdálo dneska už čtyřikrát.