Black Roses [CZ]

34.

Cestou domů jsem nemohla přestat myslet na Nicka.

Na jeho omluvy a provinilý pohled... na to jak mě podvedl.
To jsem člověk co se tak snadno podvádí? Ten člověk který nikoho nezajímá?

Co cítím k Aeronovi je zmatené a nejisté. On ke mně očividně nemůže nic cítit.Možná proto,že milovat mě je tolik složité?

Nick byl můj pevný bod... milovala jsem ho a on mě zradil.
Sedla jsem si na blízkou lavičku a nekontrolovaně vzlykla.
Cítím se tak blbá... tak moc blbá.

Po tvářích se mi začaly kutálet horké slzy,které nešly zastavit.
Přitáhla jsem si kolena k bradě a brečela.

Najednou jsem ucítila teplou ruku na mých zádech.
Lekla jsem se a vystřelila pohled vzhůru.

Zmatené čokoládové oči si mě prohlížely.

"Katie ... nebreč prosím."
Otřela jsem si slzu.

"Já nemůžu.Tolik to bolí."
Přiznala jsem se a pociťovala otupující prázdnotu v mém srdci,která se rozrůstá.

"To mi nedělej.Prosím přestaň.Ani nevíš jak mi ubližuješ."
Sednul si vedle mě a semknul k sobě víčka.

"Prosím? Podváděl snad tebe tvůj přítel s jinou?"
Podívala jsem se na něj,on otevřel oči a nakrčil obočí.

"To ne. Jen nechci aby ses trápila.ON si to nezaslouží."
Přikývla jsem.

"Pán tady asi nikdy nebyl zamilovaný."
Přes obličej mu přejel stín.

"Kate nevíš co říkáš."
Řekl přísně.

"Pověz mi.Co mi zase uniká? Očividně jsem si nevšimla,že nejsem mému příteli uspokující.
Co dalšího?"

"Že jsem tě už jednou zachránil a znovu tě stahuju s sebou dolů."

"O čem to zas mluvíš?"

Zeptala jsem se vyčerpaně a promnula si oči.

"Mluvím tady ku*va o tom,že jsem tě tady nemohl jen tak nechat sedět zhroucenou v parku!"

"A tím mě stahuješ? Já bych řekla že právě naopak."

"Neměla bys mě vůbec zajímat! Už jen to že jsem ti nablízko nám oběma ubližuje."
Řekl a mně přejel mráz po zádech.
V jeho tónu nebylo čisté přátelství.Ani čistá láska.Bylo to něco temného.