10 things I hate (love)

2.kapitola

Další den bylo pondělí. Zase škola! Grrr, už toho mám plné zuby! Ale naštěstí od středy jsou vánoční prázdniny.To bychom se už nemuseli učit. Típla jsem budík nastavený na 7:20. Alespon jedno pozitivum... Chodíme do školy na devátou. Ospale jsem na sebe natáhla legíny a dlouhý tmavě modrý svetr... Sešla jsem dolů a šla jsem zapnout televizy. MTV. One Direction - Little things. Výborně... Konečně dobré ráno. Šla jsem do koupelny, že si vyčistím zuby a učešu se, pak jsem si dala světlý make-up, trochu pudru, světlé stíny, řasenku a světlou tvářenku. Nic moc extra. Přesně jako já... Do tašky jsem hodila nějaké učebnice. Dala jsem si parfém, který jsem dostala od nejlepší kamarádky Claris jako předčasný dárek k narozeninám - zapomněla by. Usmála jsem se... Oblékla jsem si černý kabát po kolena a světle hnědé válenky. Vyšla jsem ven. Ovanul mě poměrně studený vzduch. Zamkla jsem a šla. Do školy jsem to neměla daleko, jen pár bloků. Vytáhla jsem svůj iPhone, dala sluchátka a pustila si na plné pecky LWWY... Měla jsem poměrně dobrou náladu. Došla jsem do školy a zamířila do třídy 26D.. Druhé patro. První hodinu dějepis. Pan Cox... Tak na to jsem zrovna náladu neměla. Strašná nuda. Sedla jsem si na své místo a zapla facebook a twitter. Nic nového. Ztišila jsem mobil a dala ho do kapsy. Zazvonilo. Ach... Vedle mě si přisedla rozespalá Claris... Zase nestíhala...
"Tomu bys nevěřila, co se mi dneska ráno zase stalo..." Mluvila na mě, zatímco měl pan Cox výklad o nějaké bitvě... absolutně jsem ji neposlouchala myšlenkami jsem se toulala jinde.. Co kdybych vyhrála tu soutěž co by stalo? Jak by mě kluci přijali líbila bych se jim vůbec? Nestáli by o mě? Musela jsem fantazírovat opravdu dlouho, protože najedou zazvonilo... A Claris pořád mluvila..
"A kvuli tomu celému jsem přišla pozdě... No, chápeš to?.."
"Hmmm..." Odpověděla jsem vcelku nepřítomně.
"Hele, Nicole, jsi v pohodě?.."
"Co? No jasně, že jsem v pohodě."
"Tak co se stalo?"
"Zase něco z toho tvého 1D, tak co se stalo tentokrát?" Ach ano, Claris vždy musela poslouchat mé sáhodlouhé výklady o tom, co se stalo s 1D a řekla bych, že už si pomalu zvykla.
"Prosím? Ale ne nic, nic se nestalo. Já jen. Misha přišla domů pozdě a vzbudila mě, dlouho jsem nemohla usnout." Nevinně jsem zalhala..
"Tak to pak jo... Zase byla s Jakem?"
"S kým jiným?"
"No já nevím já se jen ptala..."
"Hmm." Debata vážně o ničem.
"Pojd, už nám začíná biologie. Víš, jaká je paní Blacková."
"Jojo, už jdu," zavolala jsem. Koukla jsem na mobil. Moje představa o tom, že se nebude učit byla hodně daleko od pravdy. Do zvonění zbývali dvě minuty. Pomalu jsem šla k učebně biologie. Když jsem vracela mobil za pravé zadní kapsy, začal vibrovat. Ach, co ta Misha zase potřebuje? Ale volalo mi neznáme číslo. Zvláštní.
"Prosím, tady Nicole?"
"Dobrý den, tady moderátorka z MTV. Ivonne..."
"Ehm... Dobrý den?" Řekla jsem trochu váhavě
"Chci vám oznámit jednu fakt super novinu." Moderátorka byla nejspíš starší a tak používala tyhle slova.
"Ehm... Ano prosím?"
"Vyhráváš tři dny s One Direction!" zavřískala na mě.
"C-c-cože? Já? Nespletli jste si mě? Vážně já?"
"Ty jsi nevěříčné děvče. Ano, vážně ty!"
"Áááááááá, tak to je bomba!" Zavřískla jsem do mobilu, pak jsem ovšem ztišila hlas, protože už před chvílí zazvonilo.
"Další instrukce ti pošleme na e-mail. Měj se." A zavěsila... To snad ne nemůžu tomu uvěřit zrovna já s tolika lidí zrovna já, ach bože. Musím za Claris. Vlastně ted musím na biologii! Ups!
"Omlute mě, paní Black... Byla jsem na wc."
"Mně lhát nebudeš, milánku. Za to mi pěkně napíšeš esej o štěpění buněk cibule!"
"Dobře," odvětila jsem jí mile s tím debilním úsměvem. Vzala jsem papír a tužku a psala jsem: Hádej co se stalo! včera jsem se přihlásila do soutěže o 3 dny s 1D a vyhrála jsem jí jí zrovná já z tolika lidí! Chápeš to?! a podala jsem papír Claris. Odpověd zněla: Super, gratuluju víc mi řekneš po hodině! Pak už jsme nemluvily, ale já jsem opět byla myšlenkami jinde, než u štěpení buněk. O přestávce jsem Claris důsledně popsala celý můj rozhovor s moderátorkou do nejmenšího detailu, chvíli jsem ječela pak jsem málem štěstím brečela, ale pořád jsem tomu nevěřila. Claris mě možná vnímala a možná ne... Cpala se obloženou bagetou, ale bylo mi to jedno. Já jsem vyhrála! Po škole jsem se rozloučila s Claris a vydala se domů. Po cestě sem potkala pár holek, které si na mě ukazovaly a něco si šeptaly. Zvláštní, ale pořád jsem se smála. Když jsem přišla domů, mamka byla v práci na lednici stál vzkaz: Objednej si něco k jídlu, ne pizzu! S láskou máma!
Okey. Zrovna jsem neměla na jídlo moc náladu, tak jsem se vydala za Mishou jestli si dá něco ona, ale Misha spala. Hmm asi těžká noc... Má výhodu že už je na vysoké. Každý den nemusí do školy..Tak jsem šla, no spíš běžela, ale potichu, abych Mishu nevzbudila k době do pokoje. Zapla jsem si svůj notebook a čekala. Přihlásila jsem se na FB,TT ale hlavně na e-mail. Už tam byl! Stálo v něm: Auto tě vyzvedne ve čtvrtek v 8:00 bud připravená s věcmi na tři dny a doprovodem. Podrobný obsah se dozvíš až budeš v hotelu.Těšíme se na tebe!
Doprovod! Málem jsem zapomněla. Jeden člověk. Mamka nebude moct, bude muset do práce. Misha nebo Claris. Sakra. Misha! Promiň, Claris, uvažovala jsem potichu. Je to moje sestřička! Už mi nezáleželo na tom, jestli ji vzbudím nebo ne. Vtrhla jsem k ní do pokoje, vzbudila jí a celé jí to povyprávěla.
"Takže ve čtvrtek v 8:00."
"To je fajn, miláčku, a ted mě nech spát..."
"Dobře.." Dala jsem jí pusu a šla k sobě. Obdivovala jsem ji, na to jak těžkou noc měla, mě vydržela poslouchat asi hodinu a půl... Miláček. Zavřela jsem se v pokoji, pustila jsem si They don't know about us a vytáhla jsem svoji adidasovou tašku, do které jsem si plánovala sbalit věci. Otevřela jsem skřín. Tak to asi nepůjde. Otevřela jsem peněženku, no, něco málo tam bylo. Něco si taky musím nechat na cestu, ale můžu si taky něco vybrat v bankomatu. Rychle jsem naškrábala vzkaz mámě. Bude už doma, než se vrátím.
- Šla jsem na nákup, mami. Potom ti vysvětlím, proč. S láskou N."
To by bylo. Po cestě jsem už volala Claris.
"Clér. Pojď se mnou nakupovat, potřebuju tě."
"Už letím za čtvrt hodinu na rohu a nákupáku?"
"Dobře, ale spěchej."
"Pac a pusu..." Měla jsem patnáct minut. Zajdu si do Starbucks na horkou čokoládu s trochou skořice. Zrovna, když jsem čokoládu dopíjela přišla Claris. Zase nestíhala. Vytrhla mi hrnek, dopila mi čokoládu a prohlásila: "Zase skořice. To si vážně tak šťastná?" Místo odpovědi jsem na ni hodila jeden ze známých pohledů. Pochopila. Vzaly jsme ty obchody postupně mezitím si koupily pár magových latté. když jsme odcházely, nesla jsem si dvoje šaty, jedny černé, uplé, krátké a bez ramínek s takovým malým véčkem posázeným kamínky a druhé samozřejmě modré, které měli nabíranou sukni, také byly krátké a v pase měli tmavou ,modrou mašli. Dvoje legíny jedny tygrované a druhé s barevné s růžemi.Asi milion triček a tílek a pár delších svetrů. Také dvě sukně, jednu uplnou krátkou fialovou a druhou do pasu po kolena tygrovanou. A nějaké šátky. Moje peněženka bylo o dost lehčí, ale i tak jsem se pořád tak stupidně usmívala...