Říkají mi Vítr

♥Spřízněná duše♥

„Mary! Díkybohu," bez váhání mě objal. V tu chvíli jsem ignorovala palčivou bolest, jenž mi proběhla celým tělem, když Kieran tiskl své paže na má záda. Prostě jsem úlevně vydechla a byla šťastná za všechno. Za něj. 

Odtáhl se připravený mi odpovědět na všechno. Bylo toho opravdu dost. „Ty opravdu ovládáš vzduch," s neuvěřitelným chrapotem jsem sotva dokázala mluvit. Na chvilku uhnul pohledem: „Tys mi nevěřila? Nedávno jsem to zmiňoval..."

„Věřila, ale nikdy jsem nepoznala jiného vládce," položila jsem mu ruce na ramena a ihned jsem toho litovala. Sykla jsem bolestí. „Rose neblbni. Máš nesčetný počet zranění. Lehni si," snažil se mě přitlačit na provizorní lůžko.

Počkat. 

Kde to sakra jsem a kdo mě převlékl!

Vystřelím zpět do polosedu. Zrudnu, jako jahoda politá rajčatovou omáčkou. Než mu dojde, proč si tisknu přikrývku k hrudníku, chvilku nechápavě civí. Potom nabere stejného odstínu jako mám momentálně já a nervózně se poškrábe na hlavě. „Byla si na tom strašně... Navíc mě Claudine před rokem učila první pomoc." 

Oddechnu si: „Kde je vůbec Claudine a kde jsme?" Jeho výraz ztvrdne. Postaví se na nohy a rozhlédne kolem. „Sestra se mi nevrátila. Ani neposlala nějaký vzkaz. Můžu jen předpokládat, že jí nic není," odmlčel se a věnoval mi pohled naplněný nevyřčenou bolestí: „Tohle je tajný bunkr vzbouřenců vůči EOE. Rodiče ho vedli."

Nastala minuta ticha. 

„Pomůžu ti." Řeknu pevným hlasem plným odhodlání. „Když mě naučíš ovládat vzduch, tak ti pomůžu porazit EOE a i ty stíny."

Nervózně začne přecházet po malé místnosti podobné jejich srubu akorát s více vybavením. Pak začne vyprávět: „Stíny, jak jim ty říkáš, neporazíš jen tak. Zaprvé to nejsou "Stíny", ale živé mrtvé duše."

„To nedává smysl, Kierane."

„Ale dává. Když zemřeš můžeš si vybrat ze dvou variant. Buď budeš žít, což znamená, že smíš pokračovat v něčem, jako je život, s jinými mrtvými občany nebeských měst. Nebo si zvolíš smrt, to je varianta, které se každý bojí a i přesto ji někdo chce. Jenže nezemřeš a stane se z tebe "Stín", který hledá věčný klid na této planetě. Pokud je duše dost silná, podaří se jí převtělit se zpět do hmotné formy, jakoby nic."

„Jak to všechno můžeš vědět?" 

Sice to moc nechápu. Když člověk zemře má už být mrtvý a odpočívat, takhle se zbytečně trápí a bloudí po nekonečné temnotě. A oživit se? To je nemožné a hloupé, kdo ten systém vymýšlel? 

Kieran si zřejmě všiml mého nechápání a ihned odvětil: „Samozřejmě se nepřevtělíš do svého těla, neboť je dávno ztraceno, ale podaří se ti převtělit do těla nového."

Už to dává větší smysl, ale neodpověděl mi na otázku. Podivný blonďatý cizinec je více a více tajemný. 

„Takže bez jakékoliv vzpomínky začínáš nový život?" 

Odkývá souhlas. Aby neplýtval časem začne něco hledat. Pokusím se vstát, ale bolí mě celé tělo. „Přesto to Kierane nevysvětluje tvé znalosti..."

„Však jsem taky neskončil. Když se tvá duše tedy převtělí ztratíš sice vzpomínky z minulého života, jenže ne navždy. Někdy si člověk vzpomene. Na vše." 

K čertu s bolestí. Vyskočím na nohy a hned jsem u něj. „Tím mi chceš říct, že..."

„Ano vzpomněl jsem si," vytáhl nějaký papír, který jsem ignorovala. 

„Byl jsem ze Španělska a podílel jsem se na kolonizaci Ameriky v 18. století. Vypalovali jsme a drancovali vesnice. Jediná žena se nám postavila na odpor... Už od pohledu jsem se do ní zamiloval celým svým srdcem. Přátelé by ji nemilosrdně zabili, ale já je zastavil. Chtěl jsem poznat tu odvážnou dívku blíže," na papír začal psát adresy a kódy.

„Opravdu jsme se dobře seznámili a já zjistil, že s ní chci být zbytek života. Zanedlouho se stala mou manželkou. Usadili jsme se poblíže Mexika. Jazykovou komplikaci jsme snadno překousli a vše šlo velmi dobře." 

Oněměná jsem s pootevřenou pusou hleděla na Kierana, který neměl daleko do pláče. 

„Bohužel ji stejně zabili. A tím i mě. Před komisí smrti - což jsou čtyři živly - jsem neváhal a zvolil si smrt. Nedošlo mi, že bych ji mohl znovu potkat. Dlouhou dobu jsem bloudil v tomto světě. Ale pak se ke mně dostala informace. Má žena si prý taktéž zvolila smrt a nyní nadešel čas její reinkarnace. Moc jsem ji chtěl znovu potkat..."

Otočil list a psal i na druhou stranu.

„Má duševní síla se mnohonásobně zvětšila, takže jsem se znovu narodil, jako Kieran se ztraceným příjmením. Vše se mi vybavilo v patnácti a od té doby jsem začal vídat i duše jiných. Převtělení mé bývalé manželky prý byla jedna velká lež. Neranilo mne to, neboť si nevybavuji přesně mé city k ní. Přesto to člověka překvapí. Pomyšlení... Že jsem už jednou zemřel."

Bylo mi ho v tu chvíli líto. Je to smutná kapitola života, přijít o spřízněnou duši. Pousmál se a podal mi papír. Okamžitě jsem si uvědomila, co je to zač, přesto jsem mu položila poslední otázku.

„Jak se jmenovala?"

Bez váhání odpověděl: „Ayana."

Ahoj

Tak je to venku...
Omlouvám se za čekání. 
Menší doplňující kapitolka, která nic moc nevysvětlila.

Malými krůčky se blížíme ke konci. 

Gramatická chybka => komentář

Jinak moc děkuji za pěkné komentáře. Nevšimla jsem si jich, protože mi Wattpad zobrazuje každé druhé upozornění, takže jsem byla překvapena, když jsem na některé narazila. 

Odpovídat teď by bylo divné - po dvou měsících... 

Ale moc děkuji všem :) Dělá mi to radost.

Libra