„Chtěl jsem odhalit všechna tajemství, která jsi ukryla napříč nekonečným prostorem. Chtěl jsem ti odpovědět na ten nespočet tvých otázek. Chtěl jsem ti snést hvězdu nesoucí tvé jméno, Gemmo.
Proč jsi však vždycky chtěla být tak chladná? Vzala sis s...
Ach, má malá vesmírná baletko. Po nocích skládám básně o tvých rtech, které v mých představách chutnají po cukrové vatě, o tvých jemných prstech, jež jsou jediné na celém světě co mě můžou rozbít, a zase poskládat dohromady. Kdybys jen tak tušila, jaká moc se ti v nich ukrývá, kdybys tak tušila.
Znám každý nepatrný střípek tvého obličeje. Znám nazpaměť všechna souhvězdí ukrytá v tvých pihách. Koruna kousek šikmo pod tvým nosem, Lyra na pravé tváři. Kdoví, jaká tajemství se za tou samotovou noční oblohou ukrývají. Jak rád bych je všechny prohlédl, jedno po druhém, jak rád bych je odhalil stejně hladce, jako jsem zjistil tvé jméno, jako jsem poznal tvůj hlas. Rád bych - ale neztrácejí objevená tajemství své nejkrásnější kouzlo?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
