Trávili jsme spolu všechen čas, který nám k tomu byl dopřán. Kdykoli jsem si mohl utrhnout byť jen nepatrnou hodinu, tak bezvýznamnou a prchavou v porovnání s životem hvězd a planet, mezi které jsi toužila patřit, byl jsem po tvém boku.
A přesto jsem o tobě nevěděl skoro nic z těch základních věcí. Vlastně ani nevím, jestli jsi radši chodila do divadla na tragédie a nebo na komedie, nemám tušení, jaká je tvá oblíbená příchuť žvýkaček. Nemluvili jsme spolu o budoucnosti, neznal jsem mapu tvé minulosti.
Povídali jsme si o věcech, které nedokážeme pochopit, společně jsme přemítali nad životem a smrtí, nad nekonečnem, nad opačnými póly každého problému. Objímal jsem tě okolo útlého pasu, a ty sis opírala hlavu o mé rameno, ale i tak jsi mi byla na světelné roky vzdálená. Tisklo se ke mě tvé tělo, ale duší jsi byla v místech, kde byl tvůj skutečný domov. V galaxii, kde hranice mezi protiklady mizí. Kde poezie a věda kráčí vedle sebe ruku v ruce, bílá nemůže žít bez černé, a nahoře je dole a naopak.
Tam jsi patřila.
ČTEŠ
Vesmírná baletka
القصة القصيرة„Chtěl jsem odhalit všechna tajemství, která jsi ukryla napříč nekonečným prostorem. Chtěl jsem ti odpovědět na ten nespočet tvých otázek. Chtěl jsem ti snést hvězdu nesoucí tvé jméno, Gemmo. Proč jsi však vždycky chtěla být tak chladná? Vzala sis s...
