„Chtěl jsem odhalit všechna tajemství, která jsi ukryla napříč nekonečným prostorem. Chtěl jsem ti odpovědět na ten nespočet tvých otázek. Chtěl jsem ti snést hvězdu nesoucí tvé jméno, Gemmo.
Proč jsi však vždycky chtěla být tak chladná? Vzala sis s...
Byla jsi mou jedinou skutečnou láskou. Bylo pošetilé čekat, že i já budu tou tvojí? Bylo snad naivní myslet si, že i pod noční oblohou budeš víc sledovat nejasné, tmou zastřené obrysy mého obličeje, než hledat ve hvězdách dávné příběhy lásky, zrady a nenávisti?
Za těch společně strávených nocí jsi ty hledala příběhy - a já hledal klíč. Ke tvému srdci, ke tvé pozornosti. Klíč k pochopení tvé duše a těm prapodivným myšlenkovým pochodům, kterým jsi nemohla rozumět snad ani ty sama. Pověz mi Gemmo, kde mám začít? Kde přesně mám vkročit na cestu vedoucí k tobě?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
