(PANEBOŽE CO MĚ TO ZASE NAPADLO O.O)
*Pohled Ciela*
Seděl jsem v mé pracovně a tak jako obvykle jsem si četl noviny. Noviny které Sebastian ještě k tomu od něčeho lepkavého umazal , když mi je nesl. A tak jsem listoval a listoval a najednou jsem zrak upřel na něco co mě dřív ani trochu nezajímalo. Začetl jsem se do článku který nesl nápis " V Londýně vytvořily novou zoologickou zahradu". Každé dítě v mém věku tam chodilo se dívat na zvířata , ale já stále nechápal co je na tom tak zajímavého. Docela mě to tankovalo se tam jít podívat....jen tak... pro zajímavost.
"Sebastiane!" Luskl jsem prsty a on ihned přišel. "Ano pane?" Naklonil se ke mě aby mě slyšel , protože jsem dnes nějak divně huhlal a šyšlal. "Pojedeme do té zoologické zahrady!" Řekl jsem a poklepal na tučně vytištěný řádek kde to nejduležitější bylo napsané. Ale to jsem mu spíš něměl ukazovat. Na stránce totiž byl nakreslený obrázek tygra. Jak už to Sebastian postřehl , rozzářily se mu oči , noviny mi urychleně vytrhl z rukou a začal ten obrázek lízat a dokonce i hladit. Panebože .... vždit je to jen vytištený obrázek? Co na tom tak vidí. Sebastian jen vnímal obrázek , zatímco jsem do něj žduchal a dokonce kopal abych se vůbec dostal ke slovu. Po chvilce si mě všiml , otočil se , z huby mu vykápla nechutná slina a rozflirtovaně řekl "Ano? Co se děje?". "Že tam chci jet , to se děje" Založil jsem ruce. "Okamžitě tam jedem ... mají tam košištyyyyyy!" Řekl a při tom slovu košišty se rozeřval a rozběhl po celém pokoji. Já na to radši ani nereagoval ale facepalm jsem si odpustit nemohl.
"Běž připravit kočár!" Sesedl jsem ze židle a došel se podívat k chodbě , jestli vůbec něco dělá nebo jestli jen ječí jako fanynka Justina Biebra. Sice nevím kdo ten Justin je , ale Sebastian říkal že se byl podívat do budoucnosti a že tam tohle prapodivné jméno slyšel. Zachvíli se už vrátil trochu normálně se chovající. "Kočár je připravený...můžeme vyrazit! Uvidímě košištýýýýýýýý!" Začal zase pištět a rozeběhl se ven ze sídla. Zase jsem si pofackoval čelo a odešel ven za ním. On nikdy nebude normální. Když jsem došel ke kočáru tak mi chtěl říct něco opravdu reálně důležitého. "U zoologické zahrady se sejdeme s Aloisem Trancym a jeho komorníkem...jen aby jste se potom nelekl" Řekl už trochu normálním hlasem. "Eehehehe....Si děláš srandu...." Vytřeštil jsem oči a snažil jsem se tvářit že jsem tuhle větu nikdy neslyšel. "To není vtip , očekávejte je tam" Mrkl na mě. Já ho zaškrtím....on je tam pozval...tohle nedopadne dobře. "Jed' Sebastiane!" Zvýšil jsem hlas a zalezl do kočáru. Tak tohle nebude dobré. Bude tam perníkovec lízač uší vypichovač Lojza Trancka a jeho uhýkaný usmrkaný pavoučí obskakovač poskok Claude Faustus. Já mám strach z toho a nachání mi to husí kůži. Já Ciel Phantomhive jedu na výlet s Sebastianem , Aloisem a Claudem. Uvidíme jestli to dopadne dobře nebo ne. Po asi půl hodině jsme tam skutečně dorazily a ty dva podrazáci si to tam už stály před vchodem. Normálně jsem měl Averze vystoupit z toho kočáru a radši jsem měl chut' se krčit v rohu kočáru a litovat toho že jsem vůbec něco takového vymyslel. Ach ta trvdohlavost. Tohlu bude mít težké následky i důsledky. Ale moje věty zní jako ze stránky z depresivními citátami. Takže radši vylezu a budu dělat "jakože" mi to vůbec nevadí. "Jééééééééé už jsou tady!!!!" Alois to zakřičel tak euforicky že je mi z toho špatně. "Ahoj Cieli!" Zamával mi z dálky a rozeběhl se zamnou. "Mám ho zkopnout na zem , nebo se jen bránit?" Otočil jsem se na Sebastiana. "Nic mu proboha nedělej" Řekl Claude který si tam už drze přikráčel. "Pomoc já se bojím , já s něma nikam nejdu!" Námitl jsem a dal jsme ruce v bok. "Ale jdeš!" Zasmál se Alois a chytl mě za ruku a už semnou spěchal k pokladnám. "Děláš si prdel?" Zamračil jsem se na něj. "Ne nědělám!" .... "Prosím dvě vstupenky!" Promluvil na mě ale hned řeč směřil na paní pokladní , která se ho už od pohledu bála aby nepřišla o oko. Nedej bože o "oči". "Dětské vstupenky?" Řekla zamyšleně žena u pokladny. "Jak dětské?! My nejsme žádní malí usmrkanci! si to dovolujete vy děv-!" Začal se rozčilovat tak jsem jeho nechutně drzou větu musel trochu zatlumit. "Tak vám snad mám dát vstupenku pro seniory?" Zvedla obočí pokladní. "No co si to k sakru dovolujete?! Jak pro seniory?!" Začal se zlobit Alois. To už tam raději přispěchal Claude se Sebastianem , protože paní pokladní by po těch Aloisových agresivních proslovech asi kleplo. "Je neposlouchejte ... jsou to ještě pořád děti , takže nám dejte dvě dětské a dvě dospělácké vstupenky" Řekl Claude a přitom zvedl ukazováček. Jsem se už lekl že zvedl prostředníček. "Ne dejte nám vstupenky pro studenty!" Obhajoval se pořád Alois. No že mu není blbě. "Ty idiote , studuješ snad? Vždit sotva umíš napočítat do pěti! Tak jakej student?" Začal jsem se už taky vztekat protože vystát ty jeho proslovy je vážně otrava. "Tak klídek děcka!" Uchechtl se Sebastian. "JAKÝ DĚCKA?!" Ohnal se Alois. "Ehm mi už radši půjdeme...eh" Hekl Claude a vzal si vstupenky. "No mě je z toho tvýho sluhy fakt blbě!" .... "JÉÉ HELE TAM MAJÍ ŽIRAFY!" Změnil svou rozhněvanou náladu na překvapenou a rozeběhl se k výběhu kde byli žirafy a zebry. Však ho znáte... je to bipolárista! Páni....taková exotická zvířata vidím poprvé v životě....ale stejně nevím co na tom lidé vidí. Možná že zvířata jsou lepší než lidi. Například zebra by si nedovolila mi spálit sídlo. Uhm .... na co to zase myslím. "Kdo už někdy viděl takováhle zvířata? Já je vidím poprvé" Zachichotal se otravný Alois. Radši jsem mu na tu otázku ani neodpovídal. Ještě by vznikla hádka. Ještě že tu není Lizzy , ta by hned začala ječet nad tím jak ty nádherná zvířata překypují roztomilostí. Sedl jsem si na lavičku , zatímco Alois koukal na zvířata a Sebastian s Claudem si ovšem zase lízaly sako. A pozor! To ani jeden nebyl ozřalý! Ale co.... čert ví.
