Mrazivé dopoledne

Kapitola 6

Bylo velmi časně zrána, když Matts Sundström posedával za stolem v zasedací místnosti a s kávou v ruce čekal na svoje kolegy, než také přijdou do práce. Příčinu jeho dřívějšího vstávání měl na svědomí prudký slejvák, který se spustil s ohromující silou a vytrvale bušil na plechovou střechu jeho bytu. Jakmile se Matts Sundström s trhnutím vzbudil, uvědomil si, že dál spát prostě nemůže, a tak odjel, na něho nezvykle brzy, svým služebním vozem na stanici v ulici Hansgatan za doprovodu nepřestávajícího deště.

Mezi prvními příchozími se objevila ve velké místnosti Anita Wilhelmsonová společně s detektivem Mickem Lundquistem. Téměř současně vešel také forenzní technik Daniel Bellman. A až jako poslední rozrazil dveře zadýchaný Victor Holmgren.

,,Mattsi, doufám, že nejdu na ranní poradu příliš pozdě? Nebudete tomu věřit, ale dnes ráno se mi zastavil budík přesně ve 4 hodiny, takže jsem zaspal. Tohle se může stát jenom mně," podíval se omluvně po svém šéfovi Victor Holmgren.

,,Victore, to je naprosto v pořádku. Jdeš k nám akorát včas. Zrovna jsem si chtěl vzít úvodní slovo naší porady," usmál unaveně vrchní komisař Matts Sundström a vzápětí se nesla místností ranní diskuze.

,,Takže, co se stalo včera, víme zcela přesně. Ale někdo z vás teď bude muset ověřit, zda je skutečnou obětí Caroline Söderlingová. Kdo se zajede podívat do domu Olafa Söderlinga a sdělí rodině tuto neradostnou zprávu? Victore, do téhle role bych pasoval tebe. Ty jsi takový náš důvěryhodný kriminalista.

,,Mattsi, když si myslíš, že jsem na tohle ta správná osoba, klidně se o tuhle práci postarám,'' odpověděl poctěný Victor Holmgren.

,,Victore, to od tebe rád slyším. A vezmeš si k sobě na výpomoc Mickeho Lundquista. Vy dva jste totiž byly na místě činu jako první. A já si myslím, že jste ti dva nejsehranější kolegové, které tady na stanici máme,'' rozhodl Matts Sundström. 

,,Mattsi, a co budeme dělat my s Danielem? Nemůžeme se přece jen tak poflakovat?" obořila se na jejich šéfa Anita Wilhelmsonová a zavrtala do něho svoje pichlavé hnědé oči.

,,Anito, nepochybuji o tom, že tu pro nás zbyla nějaká činnost. Zajdeme se totiž podívat k Emanuelovi Bergmanovi do jeho laboratoře a uvidíme, jestli se již podařilo něco zjistit ze zajištěných tělesných ostatků Caroline Söderlingové.''

Šedivě černá mračna přebíhala po zatažené obloze celé dopoledne. A přestože se teď spustila nad Stockholmem silná dešťová stěna, dalo se takové počasí pokládat na začátku února za zcela výjimečné.

Policejní automobil musel vyhnat rychlost do nejvyšších otáček, protože Micke Lundquist s Victorem Holmgrenem právě stoupali do Bromského kopce, na jehož úplném vrcholu sídlil honosný dům s obrovským pozemkem, jež vlastnil poslanec Olaf Söderling. Celý komplex této milionářské obytné čtvrti byl vsazen za poklidnou zahrádkářskou oblast, kde se rozprostíral hustý jehličnatý les.

Oba kriminalisté dopředu tušili, že poslanec Söderling nebývá většinou dopoledne ve svém sídle, jelikož tuto dobu míval vyhrazenou pro stranické povinnosti v poslanecké sněmovně. A proto nyní Victor Holmgren očekával, že bude doma jenom jeho manželka Elen, případně některé z jejich dvou dětí, čímž by se mělo stát sdělení této rodinné tragédie alespoň trochu zjednodušenou záležitostí.

Micke Lundsquist zastavil služební vozidlo na rozložitém parkovišti, které se nacházelo hned vedle vysokých špičatých mříží. Policisté za sebou zabouchli dveře vozidla a stočili uchvácené pohledy na ohromnou viktoriánskou budovu tvořenou ze světlých cihel, mezi nimiž byla rozeseta řada mohutných arkýřových oken. Victor Holmgren se zamyslel nad tím, kolik místnosti asi může být v tomto obrovském domě, když tady žije jenom jediná rodina.