Chodící smrt CZ (TWD trochu jinak)(NEDOKONČENO)

Kapitola 3.-Je mi to líto

Nedlouho od toho co zesnul Martin jsme našli pokoj plný všelijakých zbraní od pistolí po kulomety,mezitím co jsme prohledávali okolí pro nějaké zásoby.Vrátili jsme se zpátky na střechu domu a připravovali se na válku proti WalkBloodům.O 4hodiny jsme byli připraveni vyjít.Táhli jsme se přes celé město a stříleli vše co se jen pohlo.Najednou jsme slyšeli ty stejné samopaly jako před tím a zaujali jsme pozice.Nevěděli kde jsme,ale my jsme to věděli a schutí se pomstít jsme začali střílet.Jedno tělo za druhým začalo padat do krve již padlých lidí.Ničeho jsme nelitovali,snad zabili Martina ne?Později začali přicházet hordy Chodců.Začali jsme mít problémy sice jsme porazili klan WalkBlood,ale Chodci nás obklíčili.Snažili jsme se prostřílet ven a taky se nám to povedlo.Utíkali jsme spátky na střechu domu.Jak jsme tam došli tak jsme si všichni oddechli,až na Ondru "Né že se to nestalo,ne to né" řekl smutně a začaly mu stékat slzy po obličeji.My jsme jen nechápavě pozorovali Ondru.Ondra uchopil do ruky pistoli a řekl "Tati,Mami,určitě byste byli na mě hrdí.A vy přežívejte,přežívejte pro nás zesnulé.Jdu za váma tam nahoru kde si to za to všechno zasloužím".Přiložil si pistol k hlavě a ztisknul spoušť.Zpanikařili jsme a oba jsme se rozběhli k tělu a viděli dlouhý škrábanec od Chodce na jeho levé ruce.Daniel ho vzal do náruče a dal ho vedle Martinova těla. "Teď už jsi doma Ondro".