Ale těsně před zmáčknutím čísla Markova bytu, mě přepadlo menší myšlení, že je to jen sen nebo vidina.
Stále jsem couvala od domu a sledovala osobu, nebo jenom přízrak jak se od ní jen vzdaluji.
Osoba ale vyšla z domu a přišla ke mě. Přistoupila na odstup přibližně dvou metrů. Pohled měla v zemi. Po chvíli se ale upřela svůj smutný pohled na mě.
Měsíční záře se najednou soustředila jen na něj a ozářila ho jako nějakého anděla z nebes. Záře Měsíce mi také odhalila jeho vzhled.
Připomínal mi ducha...
Vypadal jako ten z toho snu. Pořád mám pocit, že mi chce něco ukázat, něco říct, něco naznačit.
Hlava mi říkala ať odejdu, že to je jen sen, ale srdce mi říkalo pravý opak.
Poslechla jsem své srdce a vyhověla mu. Měsíční záře se rozjasnila a s ní se šťastně rozjasnil i on.
Přistoupila jsem ke zvonkům a odhodlala jsem se k zazvonění...
*Pohled Sama*
Niečo som počul z vonku. Po chvili mi na oči zasvitil Mesiac. Spomenul som si na Studiomoontv, na všetko zle i dobre, čo sme spolu zažili. Teraz sú vo Studiu len Attack a Dejzr. MaTTem odíšel par dnu po tom, čo som odíšel ja. Ma teraz spoustu svych vlastných problemu.
Po přemyšleci chvilke som niečo zase počul. Podla mňa to bol zvonek. Chcel som sa zvadnúť, ale nemohl som vstať, ani otvoriť oči. Citil som sa taký.. Bezduchý
*Pohled Marka*
Byla to zatím v pohodě noc. Teda než někdo začal zvonit. Toby samozřejmě začal štěkat a Maxík se přidal.
Někdy jsou ti psi fakt na zabití.
*Pohled Rádi*
Spal jsem s myšlenkama, jak se teďka rozvíjí studio. Spíše jak upadlo do zapomnění. S Moonem a MaTTemem odešlo i spousta lidí.
Z těchto myšlenek mě vyrušilo zvonění našeho zvonku. Jelikož jsem si všiml, že kluci jsou líní vstát, tak jsem samozřejmě musel jít já. Koukl jsem se nejprve z okna, ale viděl jsem jen stín ve světle pouliční lampy.
Dal jsem si na sebe tepláky a mikinu a šel jsem se kouknout ven.
Už jsem otvíral dolní dveře, ale zapomněl jsem zavřít dveře od bytu. Maxík vetěl z bytu a běžel ven.
"Maxi!,, zařval jsem na něj
Nic. Zmizel ve tmě. Stále jsem se okolo sebe koukal a pořád pořvával jeho jméno. Sakra vždyť je to ještě štěně. Může se mu stát cokoliv! Marek mě zabije!
Zvedl jsem pohled na Měsíc. Polovina byla zakrytá mraky, po chvíli ale zmizel celý.
"Chybiš mi Moone,, řekl jsem si potichu
Chvíli jsem tam jen tak stál s nadějí, že se Maxík objeví. Ale neobjevil. Když už jsem ztrácel naději, uslyšel jsem kroky a těžké psí dýchání. Hledal jsem zdroj toho zvuku, ale okolo mě bylo jenom jedno světlo pouliční lampy. Všude byla tma.
*Pohled Nely*
Po zazvonění jakoby se postava rozplynula a zmizela. Nevěděla jsem, co to mělo znamenat. Zacestovala jsem do tmy s nadějí, že postavu ještě někde objevím. Po chvíli jsem slyšela otvírání dveří, pokračované zakřičením. Okolo mě proběhl malý mopsík. Toho má Marek! To je Maxík!
Běhal sem a tam. Já se ho snažila chytit, ale vždycky jsem se lekla řevu, který vydávala nějaká osoba.
Řev po chvíli utichl a já Maxíka chytila. Chtěla jsem ho donést Markovi, ale...
*Pohled Sama*
Citil som v sebe mirne hrknutie a pak som vetěl z postěle. Špatně sa mi dychalo. Tohle bolo teda divne. Ohlidl som sa po izbe, ale Radek tu niebol. Zvedl som sa z postěle a prišiel ku oknu. Stal tam uprostred chodnika.
Vzal som si mikinu a teplaky a išiel za nim.
Prišiel som von a došiel ku Radkovi. Otočil sa na mňa a pohled zase uprel ku tme.
Zo tmy som počul kroky.
Dakto vyšiel zo tmy, ale neviděl som poriadně.
Po chvili sa rozsvitil Mesiac a ja ju viděl... Stala tam, s pohladom uprenym na mňa. V Mesični zaři bola taka nadherna. Od toho dňa mi strašně chýba. Mala v rukach Maxa a stale jeji divny pohlad spočival na mňa.
Divnost sa zmenila na niečo iné
HOOLA
Další díl ff je tu!
Konečně jsme se dokopali k další kapitole, že ty autisto? xd
Taak jo...
Budu ráda za každý hlas👍
Sdílení📲
I komentář📩
Okeey...
Vaše autistka se loučí a... See you in next episode guys👊
