Můj neobyčejný život/ w. Vadim T. + MenT, Kovy and Jmenuji se Martin.

9. část

Celý hodiny jsme si s klukama povídali. Už se blížilo k půlnoc, ale ani jeden z nich nechtěl jít k Vadimovi. 

"Co máte v plánu zítra??" po rozdýchání nepřetržitého smíchu, kdy si Kovy vzpomenul na vážně srandovní vtip, mě napadlo se jich zeptat.

"Mě ani na vteřinu nenapadlo strávit zítřek bez tebe."  pousmál se na mě Martin a objal mě kolem ramen. Byla jsem celá nesvá jak se ke mně tak hezky chovají. Ani nevím proč, vždycky mi bylo jedno jak se ke mě kluci z Olomouce chovali, protože jsem pořád čekala na toho pravého někde na diskotéce.

"Přece budeme trénovat. Nezapomněla jsi snad že ne." pokroutil hlavou Vadim a já se zase ušklíbla. 

Vedle nich jsem se cítila vážně bezvadně. Byli hodní a zároveň vtipní a nedělali z ničím vědu. Nikdo z nich. Začínala jsem je mít opravdu ráda a brala jsem je jako moji rodinu. 

"Moc ráda bych zase trénovala, ale chtěla jsem navštívit tátu v nemocnici. Jestli chcete tak vás můžu představit." zasmála jsem se protože jsem je viděla jak znervózněli.

"Dobře, ale pak musíme trénovat." ušklíbl se Honza. 

"Dobře no." zasmáli jsme se všichni na ráz.

Mezi tím nás už teta zavolala na večeři a po večeři si šla lehnout a mi šli zase nahoru. Sice jsme si pak ještě povídali, ale pak se stalo vážně něco divného. Všichni jsme usnuli na mé posteli. Nic tak zvláštního se nestalo ale v tu chvíli jsem se cítila v bezpečí. Nevím proč když v mé posteli spali kluci, které jsem sotva znala a byli pro mě prakticky cizí. Měla jsem k nim zvláštní vztah. Možná to opravdu bylo protože jsme byli prakticky rodina, kdyby se to dalo tak říct.

*****Ráno*****

"Ahoj, Andílku"otočila jsem se směrem k hlasu a vidím Vadima jak leží vedle mě a kluci se na mě jen dívali jak spím.

"Dobré ráno, vy jste se na mě celou dobu dívali??" nechápavě jsem se na ně usmála a nahodila ten face jakože 'co to sakra' a pomalu jsem se zvedala. 

"Jenom chvilku." zasmál se Honza a pak se začali smát všichni.

"Sice mě to uklidnilo, ale pořád je to dost divný. " zasmála jsem se s nimi.

"Tvoje teta  už šla do práce a nechala vzkaz pro tebe na lednici. Společně se můžeme nasnídat a jít za tvým tátou." usmáli se a otevřeli dveře abych je vedla do kuchyně.

"Dobře teda. Ale nejdřív si vyčistím zuby. Mám tady ještě nový na víc takže můžete taky." zasmáli se, zavřeli dveře do chodby a následovali mě do koupelny. Trošku jsme blbli když jsme měli pěnu u pusy a pořád jsme se smáli. Nakonec jsme přestali a hráli kdo bude dřív v kuchyni. Vyhrál Kovy, druhá jsem byla já, pak Vadim, pak Honza a nakonec se přiřítil Martin.

"Takže, mám tady.... lupínky,  toasty, jogurt nebo něco dle vaší chuti." zasmáli se a všichni se shodly na jogurtu.

Posnídali jsme a jen tak si povídali na gauči. Asi o půl desáté jsme se zvedli a šli jsme do nemocnice za taťkou.

"Nebuďte nervózní hoši. To je dobrý, taťka nekouše."zasmála jsme se.

"Dobrý den, ke komu jdete??"

"Dobrý den, Roman Peria."

"Dobře, pojďte."

"Ahoj taťi!!" pozdravila jsem taťku už ze dveří a taťka se na mě usmál.

Tak 10 minut jsme si jen tak povídali a pak najednou začal kašlat. Nevěděla jsem co s ním. Začal se strašně třepat a kluci hned zavolali sestřičky. Držela jsem ho za ruku a držela slzy na krajíčku. V tom okamžiku dostal záchvat vyděsila jsem se a Honza mě odtáhl pryč. Začala jsem se bát a sestřičky volali doktora a už měli všechno připravené. Kluci mě odtáhli, já se otočila a objala Honzu a začala brečet. Sestřička mi řekla, že bych měla jít domů a že se mi ozvou pokud se něco stane. 

Celou cestu domů mě kluci utěšovali a chytali mě kolem ramen. Šlo vidět že je jim to líto, ale já opravdu zrovna v tu chvíli neměla náladu se usmívat. Jakmile jsme přišli domů, tak kluci všechno vysvětlili tetě. Teta hned navrhla klukům aby mi dělali společnost, protože musela někam na dlouhou dobu odejít.

"Neboj Lenny, to bude v pořádku." utěšoval mě Kovy a objal mě stejně jako ostatní.

"Myslím že už asi půjdu spát." dodala jsem a lehla si na postel. Vedle mě si sedli kluci. Martin mi vzal pravou ruku a Vadim levou, Holza si se mnou povídal a sedl si mi vedle nohou a Kovy něco dělal u okna a taky si povídal. Po ani né pár minutách jsem usnula.

Děkuji moc za 100views !!! Mám vás ráda a taky chci moc poděkovat Denče a KaraKa3486 za podporu v komentářích a hlavně v hlasování!!! Děkuji moc :) jste skvělý :* a taky musím věnovat i vám tuto kapitolu. Opravdu mockrát děkuji za podporu :P :* Mějte se hezky !!! Ahoooooj :* :P