Můj neobyčejný život/ w. Vadim T. + MenT, Kovy and Jmenuji se Martin.

Další den....

Vzbudila jsem se asi v 8:30. Takhle brzo jsem se nevzbudila dlouho. Teda sama od sebe. Vstala jsem a šla se najíst. Moje každodenní snídaně, samozřejmě jako vždy, panini. Je mi pokaždé jedno s čím nebo jaký druh pečiva k tomu mám, ale je to jediný způsob pro mě jak sníst něco okoralého dohromady s herkulesem a sýrem. No jo celá já.....

Po snídani se se mnou teta rozloučila a šla na chvíli do práce, aby nezameškala tak moc. Pak půjdeme do školy.

"Lenny tak se tady měj a pak se uvidíme. Můžeš jít za tátou sama a pak se potkáme doma, ju ?? Tak papá!!" pohladila mě teta, zamávala a odešla.

"Teď se jen nachystat a vyrazit." Vyšla jsem schody, vyčistila jsem si zuby, načesala vlasy, nanesla makeup (jen trošku), převlékla jsem se a s nervózním pocitem vyšla z domu.

Byla jsem už u nemocnice, když v tu mě opět překvapil Vadim a já do něj vrazila.

"Doufám, že jsi nezapomněla na to, že ti dělám doprovod." Usmál se a rukou gentlemansky máchl směrem ke dveřím a společně jsme vešly do nemocnice.

"Dobrý den, chtěla bych navštívit svého otce."

"Dobrý den. Jaké je jeho jméno??"

"Jméno je Roman  Peria."

"Vyborně. A Vy jste člen rodiny, či příbuzná??"

"Jsem jeho dcera a toto je jen kamarád."

"Dobře tedy. Pojďte se mnou."

Následovali jsme sestřičku a ta nás dovedla k tátovi.

"Jsme tady. Kdyby jste něco potřebovali jen řekněte nebo se obraťte na mě."

"Děkujeme. "

Vešli jsme do pokoje a já viděla taťku ležícího na lůžku. 

"Tati..... jsi v pořádku.....už ti nic nehrozí. Už jsem tady s tebou." Naklonila jsem se na něj a objala ho. V tu chvíli mě objal táta nazpátek a já se rozzářila.

"Tati ty jsi se probral??!!!!"

"Měl jsem o tebe starost Lenny. Jsi v pořádku??? A kdo je ten mladík vedle tebe??"

"Ano jsem v pořádku a toto je Vadim on je ... on totiž... on vlastně..."

"Já bych vám něco měl říct." ozval se Vadim a začal vysvětlovat. Pomalu a klidně.

"Takže ty jsi zavinil tu nehodu?!!!!! Kdo si myslíš že jsi?!!! Málem jsi nás zabil... a mě jsi připoutal na lůžko!! Jak si to můžeš dovolit..!!! Jak můžeš s mojí dcerou ještě po tom všem mluvit!! Já tě uškrtím TY !!!!" Táta vyskočil z postele a tím zavolal sestřičky. Já ho držela a Vadim je smířeně stál na výprask.

"Vím jak to zní ale opravdu to nebylo úmyslné a nikdy bych si neodpustil kdyby se například Lenny něco stalo. Moc se omlouvám pane. Ponesu i se svým svědomím všechny následky až do konce života. Věřte mi." vydal ze sebe Vadim a táta se uklidnil.

"Děje se něco??" přišli rychle sestřičky a kontrolovali tátu.

"Ano všechno už je v pořádku." Uklidňoval táta sestřičky a ony pak poklidně odešly. 

Táta si sedl zase zpátky na postel a poklidně se ptal na různé otázky typu: Proč, Co tam Vadim dělal, Jak se tam dostal, A na co myslel když se něco takového stalo.

"Tati Vadim mi pomohl z toho auta ven. A on taky zavolal záchranku když jsme ji potřebovali." zastala jsem se Vadima, I když nevím proč vlastně.

"Dobrá tedy. Zatím tě nezabiji, ale budu si na tebe dávat pozor. Slyšel jsem, že tě to opravdu mrzí a to ti věřím. Chápu, i já jsem párkrát zabloudil na silnici v mých myšlenkách, ale nikdy jsem nikoho nesrazil. Dávej si na toto bacha."pohrozil Vadimovi táta, který samozřejmě už samozřejmě svého činu doslova litoval.

---------------------------------------------Po návštěvě nemocnice----------------------------------------------------

"Ahoj teto!!" V dáli jsem už zahlédla tetu jak se blíží k domu.

"Ahoj Lenny!! Nechceš mi někoho představit ??" Blížila se k nám.

"Jo, jasně. Takže teto, tohle je Vadim......on....ehm....potkali jsme se tady nedaleko." Vydala jsem ze sebe. 

"Těší mě ...."Vadim podal ruku tetě.

"Sabrina.... Také mě těší." opětovala podání ruky teta.

"Tak tedy půjdeme do školy" dodala teta.

"Já se asi zdržím. Právě už mě čeká máma doma." omluvil se Vadim.

Když jsme vyrazili do školy, dost mě zase pohltili myšlenky.... nevím jak je to vždycky možný, ale stává se to hodně často.... No a když už jsem u toho, tak jsem se docela bála jaká bude škola.... nikdy jsem moc nevěřila, že budu oblíbená, ale z mé staré školy jsem byla zviklá být alespoň něčím známá a nebýt urážená.... Což se mi párkrát nepovedlo, ale co už .... Holky a kluci jsou naprosto odlišní.... teda alespoň podle mě... 

Tak a další epizodu dáme příště !! :) :P :D