Můj neobyčejný život/ w. Vadim T. + MenT, Kovy and Jmenuji se Martin.

Vzbouření...16

Škola mi sice měla začít už dnes, ale ředitelka mi nedovolila začít v půlce roku takže začnu až další rok. Na prd ale alespoň mužů mít spoustu času na zneškodnení Martyho.
Právě sedím u taťku v nemocnici a jde vidět že se zlepšuje, jenže mi doktoři nechtějí říct co je pro ně záhadou s taťovou hlavou. Bojím se o něj ale nemělo by mu už nic být.
Taťka mi právě něco vysvětluje, ale já se až moc zabrala do mého přemýšlení, že jsem ho trošku zazdila.
"Země volá Lenny !!" zamaval mi taťka před obličejem.
"Cože?! Jo promiň já jen přemýšlela."usmála jsem se.
"Dobře a víš alespoň o čem jsem mluvil??" zeptal se.
"Ehm....něco o ... fotbale ??"podívala jsem se na televizi co byla před nemocniční postelí kde hrál kanál o fotbalu. Z nějakého důvodu jsem si vydedukovala že mohlo jít zrovna o toto téma.
"Těsně vedle... bylo to o Vadimovi."dodal taťka.
"Omlouvám se. Já jen ... přemýšlím a .. a tak trosku jedem se ztratila."
"Nevadí, šlo o to jak ti to s ním jde ??" Nad touto otázkou jsem se musel zamyslet taky protože jsem ještě nevěděla jaké mám přímé city k Vadimovi nebo Martinovi. Pak mi došlo, že bych přece jen mohla milovat někoho víc... ale koho ??
"Zase neposlouchaš??" Usmál se na mě a já se zase vytáhla ze svých myšlenek.
"No ... asi nic. Já .. nevím.. sama jsem ho poradně nepoznala." Odpověděla jsem po náročném přemýšlení.
"Dobře."jeho jednoduchá odpověď mě zmátla, ale v jeho výrazu šlo vidět malinké nadšeni. Asi vím proč ....taťka ho moc nemusel....

Po asi ještě 10 minutovém povídání s taťkou jsem se rozhodla jít domů.
Cestou jsem napsala klukům jestli nebudou mít čas jít probrat Martyho.

"Jasný jsem tam za chvíli."odpověděl Vadim do telefonu a zavěsil.

Došla jsem domů a čekala na kluky, když v tom jsem uslušela klepání. Vydělá jsem tam zahalenou postavu s papírem v ruce. Daná osoba mi onen papírek opatrně podala a jakoby se vypařila. Nevěděla jsem co dělat tak jsem tam stala jak přibitá než jsem slyšela kluky vcházet do domu.
.
.
.
Ahoj lidičky 😏❤️ no nemám moc náladu 😔 jde o školu a je to nehorázně složitý. Mám školu v cizině a nemám zrovna kamarády a do toho všeho jsou předměty tisíckrát těžší omlouvám se za kapitolu nic moc o ničem, ale proste nemám náladu být šťastná a psát, takže by moje kapitoly byli depresivní a tak ... no 😔❤️❤️ budu psát dal ale ne tak často takže to bude jednou za týden možná dva 😊 děkuji za pochopení a těším se na další kapitoly ❤️❤️ s vámi samozřejmě a mám vás moc ráda!!
Arivederci my friends ❤️❤️❤️