V jiném světě

2

Před očima se mi zjevil můj pokoj. Někdo ležel v mojí posteli. Podívala jsem se líp a uvědomila si, že jsem to já. Chvíli se nic nedělo, ale pak se najednou u mojí postele z ničeho nic objevil vysoký tmavovlasý kluk. Mohl být o něco starší než já, ale jistá jsem si tím nebyla, protože v té tmě jsem viděla hodně špatně. Ale co jsem viděla dobře bylo, jak si sundává z krku ten modrý zářivý kamínek a dává mi ho kolem krku. Potom mě chytil za ruce, zamumlal něco, čemu jsem nerozuměla, kamínek se rozzářil a potom jsme oba zmizeli.

Kdy jsem se z tohoto šoku vzpamatovala chtěla jsem se zvednout, ale když jsem se o to pokusila, zatočila se mi hlava a musela jsem si zase lehnout. Chvíli jsem ležela a snažila jsem se pobrat to, co jsem viděla.

Takže, pokud to nebyl další sen, ke mně v noci přišel kluk, který mi dal tento přívěsek a vzal mě do tohoto světa. Jenomže proč mě sem vzal a proč si vybral zrovna mě?... Musím najít někoho, kdo mi pomůže odpovědět na mé otázky, a že jich není málo.

Po chvilce se mi přestala točit hlava a já mohla normálně vstát. Rozešla jsem se po pěšince dál a vymýšlela všelijaké teorie, proč jsem tady. Samozřejmě to byly samé blbosti. Třeba, že ten kluk patřil k nějakým mimozemšťanům a unesl mě, aby na mě prováděli nějaké ujeté pokusy. Prostě kraviny. Z mého přemýšlení mě vytrhla sílící záře kamínku. Podívala jsem se do dálky a uviděla malou vesničku. Hurá!

Jak jsem se blížila k vesničce, přívěsek na mém krku začínal zářit víc a víc. Netušila jsem proč a radši jsem se to snažila ignorovat.

Byla jsem už docela blizoučko a začínala jsem pochybovat, kdo tam může žít a jestli mne přijmou mezi sebe, nebo se na mě budou pohrdavě a nepřátelský dívat. Uvědomila jsem si, že na sobě nemám ani pořádné oblečení. Napadlo mě, že jestli je ten kamínek na mém krku opravdu kouzelný a má vidina nebyla jen výplod mé fantazie v chvilkové slabosti, tak by mi mohl přičarovat nějaké vhodné oblečení. Na chvilku jsem zaváhala, ale potom jsem pohled stočila k přívěsku. Vzala jsem ho opatrně do dlaní a přitiskla ho na svou hruď. Zašeptala jsem své přání a vtom se mi začaly dělat mžitky před očima, až jsem viděla jen sněhově bílou záři.

Měla jsem co dělat abych udržela rovnováhu, ale za malý okamžik jsem zase viděla normálně a nohama stála pevně na zemi. Podívala jsem se na sebe. Fungovalo to! Jen jestli tohle budu dělat častěji, budu si muset zvyknout na to motání hlavy.

Prohlédla jsem si své nové oblečení. Byla jsem oblečená v bílé košili a modré květované sukni. Konečně normální oblečení.

Tak další (kratší) kapitolka. Kde si myslíte, že Katie je? Jsem zvědavá stejně jako vy. :D Pokud se příběh líbí, budu ráda když mi tu necháte hvězdičku nebo comment. ;) Doufám, že se mi další kapitola podaří napsat zase co nejdřív. :)