Plugboy {Larry Stylinson♡}

9

,,Počkej." chytil menšího za ruku, ,,ještě nechoď."

,,Jsme tu už téměř tričtvrtě hodiny Hazz."

,,No a?"

Louis se jen pousmál a zakroutil hlavou. ,,Co ta tvoje holka?"

,,Co by?"

,,Co s ní bude?"

,,Ach Lou."

,,Něco mi říká, že není zrovna tvůj typ."

,,Proč si to myslíš?"

,,Ale jeden ptáček štěbetal."

,,Jaký ptáček Louisi?"

,,Tvůj ptáček Harolde." rozesmál se tiše.

Naposledy se na něj usmál, políbil na tvář a s úsměvem, rozcuchanými vlasy a bez trička- pouze v mikině- odešel z toalet.

Dunivá hudba, blikající světélka a reflektory, velká spousta opilých těl u baru, na tanečním parketu, v hale i v boxech, vytvářela tu pravou vzrušující atmosféru. Jak nejefektivněji dovedl se proplétal tou změtí vlnících se těl až se konečně dostal k boxu kde trůnila dvě opilá děvčata v doprovodu několika společníků i společnic.

,,Heyy Louisi!" zavolala na něj nadšeně hnědovláska, ,,kde jsi byl posledních deset minut?"

,,Deset minut?"

,,No... Jé hele, támhle jde Harry! Harry pojď sem!" všimla si Harryho jak vychází z toalet.

,,Harry nepozval bys tady Louise na panáka?"

Kudrnáč se rošťácky ušklíbl. Louis si toho samozřejmě hned všiml, ale radši dělal, že hledá svůj kelímek s nápojem.

,,No proč ne? Lou?"

,,Jo můžeme, ale mám trochu sucho v puse, tak si spíš dám pivo."

,,Sucho v puse? A od čeho prosimtě?" podivil se na oko Harry.

,,Vůbec nevím."

,,Počkej tu." pohladil menšího lehce přes stehno, když se usadil na stoličku k baru, ,,dojdu nám pro to." otočil se a proplétal se blíž k barmanovi.

Louis jen blaženě sledoval, jak se kudrnáč nahnul přes pult, pravou rukou se opíral o sedátko vedle sebe, prsty na levé si namotával neposedné kudrlin. Způsob jakým měl vysazené boky, to jak vyšpuloval zadek, pevné svaly rýsující se na zádech pod přiléhavým tričkem, uplé ryfle, které dokonale obepínaly jeho štíhlé, dlouhé nohy...

,,Daddy už je tady maličký." pošeptal Louisovi s úsměvem do ouška, čímž ho dokonale vytrhnul z myšlenek o různých sexuálních pozic s kudrnatým sexy bohem.

,,A-ah, děkuju." šeptl se skloněu hlavou. Snažil se alespoň maličko zakrýt své červené tváře.

,,Nad čím jsi přemýšlel?" vybídl ho a postavil se před něj.

,,O tobě." přiznal téměř bez dechu. Ani se nesnažil se z toho nějak vymluvit, něco mu říkalo, že tohle bylo přesně to, co chtěl slyšet.

Seděl na barové stoličce, takže rozdíl mezi jejich výškou byl minimální, koukal mu přímo do zelených duhovek. Stále se v nich nedokázal vyznat. Byly tak.. tak všechno prostě.

,,A co sis představoval?" Jiskřičky v očích byly vidět na míle daleko.

,,Ž-že." sklopil pohled na své propletené dlaně, ,,že... No..."