Hearts of Ice | Larry Stylinson

5.

Pátek ráno

Louis byl v hrozné náladě. Minulou noc šel z Harryho pokoje rovnou na kluziště a stěží si všímal podivných pohledů, které na něj lidé vrhali díky jeho pozdní návštěvě. Práce nohou potřebovala být ostřejší a trojitý axel dokonalejší jinak by ho mohli vystopovat tvůrci tohoto skoku a zavraždit.

Na druhou stranu, toho rána to byl úplně jiný příběh. Byl to ten nejhorší trénink za opravdu dlouhou dobu, několik let možná. Většina z jeho skoků byla naprosto nepovedená, prakticky každá otočka nedokončená a choreografie byla prostě... - pěkný pohled na to nebyl. Aby toho nebylo málo, led bylo extrémně přeplněn bruslaři, kteří přišli na svůj poslední trénink, jen aby mohli přes víkend lenošit.

Netřeba říkat, že když se ukázal Zayn s Louisovou snídaně v ruce a našel svého kamaráda již převlečeného v oblečení do školy a připraveného k odchodu (protože, haló, to se nikdy nestalo!) byl to pořádný šok.

„Lou?" zeptal se Zayn s povytaženým obočím, když se kolem něj prohnal a popadl své jídlo.

„Jo?" Louisův tón byl možná více ostřejší než původně zamýšlel.

„Je tu nějaký důvod proč se chováš, jako kdyby si měl PMS?"

Louis sevřel ruce v pěst. „Ne, ani ne." Vyznělo to jako lež - dokonce i jemu samotnému.

Zayn na to neskočil, překvapivě. „Co se děje?"

Co se děje? Louis se mohl zasmát. Kde mám začít?

Byl tu plný zástup důvodů pro Louisův nedostatek pozitivní nálady. Ten nejmenší z nich je špatný výkon na ranním tréninku, který tomu ovšem nijak nepomohl.

Jakmile včera opustil Harryho, všechno se mu sesypalo na ramena. Trenérova slova mu neustále vrtala v hlavě.

A zase on. Kudrnatý chlapec se zelenýma očima. Nemá tě rád. Nezajímáš ho. Nechce se s tebou přátelit. Proč by měl? Toto bylo pouze kořenem celého problému. SKUTEČNÝ důvod byl - a to byla ta nejtěžší věc, kterou si musel přiznat, protože si uvědomil, že hrozné flitrované obleky, ve kterých tak často soutěžil, byly poměrně pohodlné - jemu na něm ve skutečnosti záleželo. Záleželo mu na tom, že po týdnu ho Harry opustí. A to nesnášel ze všeho nejvíce.

Nic z toho však neřekl Zaynovi - samozřejmě, že ne. Hluboce se jednou nadechl, aby zmírnil svůj hněv a řekl: „Jsem v pohodě, Zayne, Fakt. Jen jsem měl trochu nepovedený trénink."

„To u tebe není normální." Zamračil se Zayn, byl zmatený.

„Všichni mají svoje špatné dny. Můj byl dneska, zřejmě." Rychle vykouzlil úsměv, který byl asi dostatečně důvěryhodný, aby uklidnil jeho kamaráda. Když se však otočil a odcházel, úsměv se mu ihned vytratil. Nemělo žádný smysl předstírat, když Zayn nedával pozor.

Brzy se dostali do učebny angličtiny, Louis si sedl na své obvyklé místo vzadu, zatímco Zayn odešel sednout si vedle Liama. Nemohl si nevšimnout, jak ze hokejistovy oči rozzářily, jakmile zpozoroval snědého chlapce. Také si všiml, jak jsou oba uvolnění a to i přes to, že se prakticky znají pouze několik málo dní. Šťastní to parchanti.

Naprosto beze slova sledoval Harryho Stylese, jak vchází do místnosti. Dvě minuty před tím, než by měl vůbec zazvonit zvonek oznamujíc začátek hodiny! Angličtina nebyla jedinou hodinou, kterou měli společně, ale toto bylo snad poprvé, co přišel do třídy dříve. Chodil buď hodně pozdě nebo vůbec, tak... co se změnilo?

Jediný pohled kudrnatého chlapce stačil k tomu, aby se mu zadrhl dech. Stále ho nenáviděl. Stále nenáviděl to jeho kouzlo, jeho úsměv,jak jej všichni milovali aniž by o to vůbec stál a snažil se o to, stále nenáviděl ten arogantní pohled, který ho snad nikdy neopouštěl. Avšak nemohl popřít, že si užíval být v jeho blízkosti. Louis měl spoustu přátel, jenže ani jeden z nich se nikdy nezajímal o to, co Harry.

Harry zamířil na konec místnosti, očima skenoval všechny studenty než se zastavil u Louise. Usmál se na něj a menší z nich mu automaticky úsměv oplatil. To bylo však předtím, než si uvědomil, že je stále naštvaný. Harry se zmateně a opatrně posadil vedle Louise.

„Ahoj," řekl dívajíc se na bruneta, „jsi v pohodě?"

„V naprostém." Odsekl mu chladným tónem. Poprvé za celé ty roky Louis litoval toho, jak se choval k hokejovému kapitánovi.

„Uh, okay," odpověděl Harry, odvrátil pohled a zakousl se do vnitřní strany tváře. Zněl zmateně, ale na to měl asi právo. Včera spolu překvapivě vycházeli a teď se všechno zase vrátilo k normálu. Louis měl plné právo se tak chovat.

Zazvonilo a pan Turner si velmi hlasitě a pomalu urovnal nějaké papíry na stole, aby si vynutil pozornost třídy. „Dobré ráno, mojí mladí školáci," jako vážně?! „doufám, že jste všichni prožili krásné chvíle se svým partnerem," - to tučné prase střelilo rychlým pohledem k Louisovi - „protože dnešní hodina bude tou poslední, kdy se můžete věnovat projektu, pak budete muset své eseje dokončit ve svém volném čase."

„Myslím si, že by teď bylo naprosto vzrušující, kdybychom si vaši práci ověřili malinkým vědomostním testem. Co říkáte?"

Otočil se zády k nim, obešel stůl a ze svého pracovního kufru vytáhl složku s prázdnými kartami. S hlasitým přistáním je z výšky pustil na stůl a na nejhornější z nich položil dlaň.

„Tyto karty jsou pro menší hru, kterou si dnes zahrajeme. Domluvte se s vaším partnerem, kdo zná toho druhého lépe. Tomuto člověku bude dána sada karet, zatímco druhý z dvojice půjde na chodbu. Těch, co zde zůstanou se budu ptát na otázky, na které byste měli znát odpovědi s ohledem na váš společně strávený čas. Odpovědi budou zapsány na poskytnutých kartách. Jakmile s otázkami skončím, vaše druhá polovička se vrátí a dá nám správné řešení, uvidíme, zda se budou shodovat. Není žádný důvod, proč byste něco mohli nevědět, takže nečekejte, že budu shovívavý. Máte třicet sekund k domluvě. Začněte."

Během momentu všichni začali ječet a propadat panice, jak se snažili domluvit kdo bude co dělat. Louis se málem zbláznil, strach ho ovládl snad ze všech nejvíce, a tak se schovával za Harrym, který z nepochopitelných důvodů vypadal naprosto klidně.

Do prdele! Do prdele! Do prdele!

-----------

Skoro po 2 měsících se hlásím s další kapitolou! :D Omlouvám se za takové dlouhé čekání! Musím se přiznat, že toto není celá 5. kapitola, bohužel to není ani polovina. Tato kapitola je opravdu, opravdu dlouhá. Každopádně jsem vám chtěla udělat radost, takže něco málo tu máte. Snad nebudete muset opět čekat tak dlouho. Dobrou noc! :)