Hearts of Ice | Larry Stylinson

8.

Pan Turner nahodil opravdu překvapený výraz, ale pak přikývl a připsal další bod k jejich jménům na tabuli. A Louis doslova zíral na Harryho s pusou otevřenou dokořán, nemohl uvěřit, že si to kudrnatý chlapec skutečně zapamatoval.

„Mám dobrou paměť,“ řekl Harry, jakmile zaznamenal Louisův pohled.

Mít dobrou paměť není to samé, jako když se o tebe někdo zajímá.

O tom by také sám sebe mohl nadále přesvědčovat, pokud by však následující otázka...zněla jinak.

„Jaké je jméno oblíbeného zpěváka, zpěvačky či hudební skupiny vašeho partnera?“

A dobrá nálada byla rázem pryč. Louis věděl, že toto bylo jedno z témat, o němž rozhodně nemluvili...

„Ed Sheeran,“ promluvil přesto pravdivě.

Harry, namísto toho, aby vypadal zklamaně, se celý rozzářil a otočil svou kartičku odkrývajíc svou odpověď (a wow, Harry psal opravdu krásně). Ed Sheeran.

Zdálo se, jakoby pan Turner nevěděl, zda má být šťastný díky Harrymu, nebo zklamaný, že musí bod udělit i Lousovi.

Louis se na Harryho zvědavě otočil. „Asi štěstí...?“

„Vlastně ne,“ přiznal Harry. „Přišel jsem na to.“

Přišel na to? To není možné... Ale když se nad tím zamyslel, pravděpodobnost, že na svou kartičku napíše zrovna toto jméno, byla poměrně velká. Přece jen, v dnešní době ho miluje snad každý.

„Jak?“ nedalo mu to, takže se stejně stále udiveně zeptal.

„Bylo to včera. Víš, jak jsem do pozadí pustil potichu tu hudbu a najednou začala hrát písnička Give me love?“ Louis nejistě přikývl, jelikož si nebyl jistý, kam tím Harry míří. „No... bylo to jednoduše díky tomu, jak si reagoval. Myslím tím, že ses celý prostě rozsvítil. A taky si řekl: Tuhle  písničku miluju! a bylo úplně očividné, že to myslíš skutečně vážně - ne kvůli tomu, co si řekl, ale kvůli tomu, jak si to řekl. Mělo to na tebe zkrátka takový velký efekt a já vím, jak reaguju já, když slyším své oblíbené písničky... No, takže tak,“ pokrčil nakonec Harry rameny s mírným úsměvem.

To bylo ono. To pokrčení rameny, které Louisovi nasvědčovalo, že to Harry pokláda za normální věc.

Jenže...

Nikdy se nikomu nic takového nepovedlo - ani Eleanor.

Bylo to něco tak moc obyčejného, jenže on si prostě všiml, pochopil.

(A Louis náhle pocítil takový přijemný pocit, nemohl to specifikovat, ještě nikdy totiž nic takového necítil).

Liam měl pravdu. Zajímaly ho jeho zájmy. Zajímalo ho, co má rád. Zajímalo ho, jakou má rodinu. Zajímal ho on.

A to Louise donutilo si uvědomit jednu věc. Někoho takového přece nemohl nenávidět. Spletl se v něm. A ještě nikdy v životě nebyl tak šťastný, díky tomu, že v něčem udělal chybu.

Nečekaně ti dva celou hru vyhráli. Nechybělo ani pár kyselých pohledů od několika ostatních studentů, ale také velká gratulace od Zayna s Liamem, kteří - taky naprosto nečekaně - skončili těsně za nimi na druhém místě.

Hodina sice ještě neskončila, ale zcela výjimečně dostali na několik posledních minut volno.

"Taaak... jelikož máme teď čas,“ začal Harry, „co tě před tím trápilo?“

Oh, jen to, že jsem si myslel, že jsem ti vlastně úplně u zadku a že nejspíš má kariéra krasobruslaře skončí dřív, než vůbec začala.

„To už je teď jedno,“ mávl Louis rukou pro větší důvěryhodnost, „neměj obavy.“

Harry na to však neskočil. „Můžeš mi to říct, víš? Nemusím ti na to ani nic odpovědět, pokud nechceš...“

Nechtěl mu to říct, opravdu ne. Ale ta slova prostě vyslovil dřív, než si to vůbec stačil uvědomit. „Trenér mi dal pro dnešek volno,“ hluboce se nadechl, věděl, že bude muset pokračovat. „Dal mi pro dnešek volno a já kvůli tomu kurva vyšiluju, protože co když si myslí, že nejsem moc dobrý na to, abych soutěžil nebo abych vůbec mohl být v týmu? Nebo co když zjistil, že-“ skoro se zadusil, když si uvědomil, že malém vyzradil své tajemství „-že mi můj, uhm, axel pořád dělá problémy? Je to prostě - je to těžké,“ vydechl a podíval se jinam. Nechtěl vidět ten povýšený Harryho pohled. Koho to zajímá? by řekl. Je to jen krasobruslení.

A když jedna velká dlaň přistála na jeho rameni, celý ztuhl, až nebyl schopný žádného pohybu. Chtěl ji odehnat, opravdu chtěl, ale nemohl. Ten dotek byl ve skutečnosti... utěšující. Utěšující a hřejivý.

„Louisi.“

Jen ten způsob, jakým to zelenooký chlapec řekl, Louise donutilo na něj opět stočit pohled. Harry ho shledoval přes spousty kudrlinek s upřímností, jenž mu přímo sršela z očí. „Jsi úžasný krasobruslař. Myslím, že jsi možná jenom trošku paranoidní.“

„Nikdy si mě na ledě neviděl,“ smutně odporoval Louis.

Teď šel z Harryho oči vyčíst jen strach a panika, škubl rukou jakoby dostal elektrický šok. „Ne, samozřejmě, že ne,“ vykoktal. „Ale přece...máš spostu medailí, ne? Takže si můžu představit, jak skvělý jsi.“

„Asi máš pravdu...“

„Moment, to tedy znamená, že dneska nemáš trénink?“

Louis zatřásl hlavou. „Ne, až zítra.“

„No, možná - však víš, pokud nemáš co dělat - můžeš přijít na náš hokejový zápas,“ navrhl nesměle Harry. A Louis byl až moc šokovaný tou nabídkou, než aby odpověděl. „Je to první zápas sezóny, takže bys mo-“

„Uvidím, co budu moct udělat,“ ušklíbl se na Harryho pobaveně.

„Heej, dlužíš mi to za ty body navíc!“

„Právě jsem ti vylil své srdce, Stylesi; dlužím ti hovno.“

Harry si dramaticky povzdechl. „Dobře. Ale stejně bys měl přijít.“

„Měj oči na stopkách, možná příjdu,“ odpověděl, i když pochyboval, že dorazí. Pochyboval, přestože ho něco na tom pozvání zaujalo.
Harry se usmál a Louise napadlo: ano, přece jen by asi mohli být kamarádi.

Zazvonilo na konec hodiny a každý se vydal na druhou stranu chodby. A Louis cítil jen nepříjemný chlad na svém rameni, přesně tam, kde před chvíli spočívala Harryho ruka.