Na škole v přírodě

1. Škola

Crrr! Pane Bože, proč existuje škola? Natahuju se po budíku a vypínám ho. Ještě 5 minut ležím v posteli, a pak se vypravuji do koupelny. Pustila jsem si studenou vodu a pocakal sem si s ní obličej, abych se trochu probrala. ,,Sakra to studí," zaklela jsem a utřela si obličej do ručníku. Zašla jsem do kuchyně a dala si cereálie s mlékem. Abych pravdu řekla, já moc cereálie nemusím. Vlastně si přijdu jak nějaká z těch holek, které se snaží hubnout. Ale pravdou je, že ty cereálie jim jen z toho důvodu, že jsem za ně dala peníze. Jednou mi mamka řekla: ,,Kup si cereálie, je to dobré a zdravé, a navíc se po tom hubne." No samozřejmě jsem dala na její radu a koupila to. Jenže to je takovej hnus, že bych radši byla hladem. Když jsem dosnídala, tak jsem se šla převléct. Vzala jsem si tílko a na to košili. Miluju košile. K tomuhle outfitu by se hodily roztrhaný džíny. Bohužel nejsem ten typ holky co tohle nosí. Nehodí se to ke mě. Takže jsem si vzala obyčejné černé džíny. Ještě jsem si nachystala pár věcí do školy a mohla jsem vyrazit. Ještě pár informací o mě. Jmenuju se Kateřina. To jméno se mi nikdy nelíbilo. Je mi 15, takže ještě chodím na základu, pochopitelně do 9. třídy. Jsem takový typ člověka, který se moc s lidma nebaví. Dokonce nemám ráda, když musím jít třeba do obchodu, jsou tam lidi, a proto mi to vadí. Nejsem moc společenský typ.

Když sem přišla do školy, u skříněk už mě čekala Andy. ,,Čau, jak ses měla?" zeptala jsem se jí.
,,Jo docela to ušlo," podívala se na mě svým obvyklým pohledem. Začala jsem se smát. Andy je moje nejlepší kámoška. Ve třídě se s ní bavím nejvíc. Máme toho vlastně dost společného. Obě dvě čteme knihy. Věřte, že jsme fakt velcí maniaci. Nosíme stejné typy oblečení. Myslím tím, že nejradši máme mikiny a košile. A obě dvě jsme taky hodně náladové. Vlastně mám ráda celou svoji třídu, jsem s nima taky už od školky. Bohužel nás pár lidí opustilo. Bývalo nás ve třídě 21 a už je nás jenom 17. Ale to tak většinou bývá.
,,Píšeme dneska z něčeho?" zeptala jsem se Andy.
,,Hmm...Myslím že ne," kývla na mě hlavou jako že je to v pohodě. Tohle je vlastně nás obvyklý rozhovor po ránu. Crrr! Nesnáším když začne zvonit a já musím jít do té třídy dementů. Já jsem taky dement, takže patřím samozřejmě k nim, ale když mám špatnou náladu, tak mě to tam dost štve. ,,Jdeme?" zeptala jsem a hodila si batoh přes rameno.
,,Hmm...," řekla sklesle. Ani se jí nedivím, taky se mi tam nechce.
,,Neboj to nějak zvládnem," řekla jsem a dala ji ruku na rameno. ,, Víš, přežíváme to tady už celých 8 let. Takže to dáme i dneska." řekla jsem jí s nadějí a vycházely schody až do druhého patra. ,,Kámo asi dám ředitelce nějaké peníze ať nám pořídí výtah," řekla jsem zadýchaně a držela se za břicho. Andy se začala smát mému nápadu.
,, Víš, že to vůbec není špatný nápad?" řekla a začala mě tlačit do schodů. Tak a jsme tady. Stojím před dveřmi 9. třídy, za nimiž se ozývá smích a rachot. Otevřu dveře a vlezu dovnitř. Všichni mě zdraví a já jim na to odpovídám. Sednu si na své místo, což je úplně první lavice uprostřed. Nejdřív se mi to místo vůbec nelíbilo,ale teď už sem si na něho zvykla. Navíc hned vedle mé lavice sedí Andy, takže si pořád povídáme. Asi se divíte, proč nesedním s Andy, když jsme takové kámošky. Na začátku školního roku mě Marťa (spolužačka) přemluvila, ať si sní sednu. A já jsem na to kývla.
Vlastně abych řekla pravdu je mi úplně jedno, kde nebo s kým sedím.
Do třídy vešla učitelka a my se všichni postavili na pozdrav. ,,Můžete se posadit," řekla a my se posadili.  ,,Ještě než se pustíme do učení, tak vám povím pár informací ohledně příštího týdne," řekla a všichni najednou ztichli a poslouchali. To zas budou nějaké sračky. Vytahla jsem si knížku a začala jí číst. Učitelé už to nějak přehlížejí, že si čtu. Nejdřív jim to docela vadilo, ale pak si na to zvykli a nechali mě si číst. A když si někdy zapomenu knížku doma a nemám si v hodině co číst, tak se na mě učitelé pořád koukají, jestli nejsem nějak nemocná. Ne nikdy nejsem nemocná, jenom nemám co dělat tak poslouchám učitele v hodině. Teď nám učitelka říkala nějaké věci. Ale já ji moc neposlouchala. ,,....a teď mám pro vás překvapení..." řekla učitelka a to mě přimělo poslouchat. ,,Připravili jsme si pro vás jednu akci nebo spíš výlet." Všichni si začali o něčem šuškat. ,,Zatím vám k tomu více neřeknu, ještě se to bude probírat zítra na poradě. Takže se vše dozvíte až ve čtvrtek," řekla a usmála se na nás. Vypadá jako by se těšila až nám to řekne. Podívala jsem se na Andy a ta jenom povytahla obočí. Zbytek hodiny jsem už jenom pročetla.

O přestávce
,,Co si myslíš že to bude za výlet," zeptala jsem se Andy. Nejdřív se na mě zamýšleně podívala a pak řekla: ,,Třeba nás chtějí vzít někam do zahraničí."
,,To pochybuju," zakoulela jsem očima, ,,vždyť sama učitelka říkala, že se nikam do zahraničí jezdit nebude, protože jsou všude teroristi."
,,Hm, to je asi fakt," řekla smutně.
Tím výletem mě úplně zaskočili. Fakt by mě zajímalo, co si pro nás vymysleli. Zbytek dne jsem vůbec nikoho a nic nevnímala. Pořád jsem přemýšlela nad tím výletem. Dokonce i když už jsem byla doma. Skoro ani spát jsem z toho nemohla. Ale doufám že to bude něco mega suprovýho.

Spolužáci:
Richard - Je tak trochu dement, ostatně jako my všichni. Má rád motorky a auta. Čeština mu moc nejde, rád používá všechny nářečí.
Patrik - Ten nic moc nedělá. S mobilem a počítačem jsou nejlepší kamarádi (nikdy je neopustí).
Marie - S Maruškou mám jednu společnou věc a to je náladovost. Vážně jsem nikdy nepotkala náladovějši lidí než nás dvě.
Lydie - Já jí říkám trpaslík. Měří asi metr třicet, ale i v maličkosti je krása, jak se říká. Rozhodně je ale silnější než někteří naši kluci.
Mates - Škoda mluvit. Ničeho se nebojí a do všeho jde po hlavě. Jako někdy mu to závidím, ale občas to přežene. Jinak je to docela dost společenský typ, dá se do řeči s kýmkoliv.
Víťa - Tak dámy držte si klobouky. Tohle je náš hezoun. Skoro všechny, teda pardon, VŠECHNY holky po něm jedou. Ani se jim nedivím, není zas tak špatný, ale já se o něj ani nesnažím. Navíc ho mám ráda jako kamaráda. Je to fotbalista a na hlavě nosí takovou vlnu, že by jste se v ní utopily.
Marek 1. - K tomuhle ani nevím co říct. Tenhle kluk je docela v pohodě, to je asi jediný z naší třídy. Řekla bych že jsme si trochu podobní. Když nemusí tak nic neříká, ale když musí tak plácne nějakou blbost. V tom jsme si asi dost podobní.
Lukáš 1. - Kdyby jste ho potkali v noci na ulici, tak se asi poserete. Moje babička říká je to chlap jak hora. Dělá chytrého, ale prokazuje se to jenom někdy. Nic moc ho nebaví, teda kromě počítače. Na tom tráví fakt hodně času.
Dan - Toho kdyby jste potkali na ulici ve dne, tak se poserete ještě víc než když potkáte Lukáše v noci. Je to metalista a satanista. To znamená že nosí černé potrhané oblečení. A když řeknete jméno Bůh, tak jste už skoro mrtví, protože na vás pošle satana. To asi nechcete.
Klára - Je blonďatá, má iPhone, a má dobrou postavu. Co vám z toho vychází? Prostě bohatá blondýna. Ke všemu má komentář a neustále do něčeho kecá. Zato ji ale závidím to jak je odhodlaná a sebejistá. Někdy až moc sebejistá. A abych na ni nebyla zas tak hnusná, tak je pravda, že je docela chytrá.
Marťa - Moje spolusedící. Je to ten nejchytřejší člověk, kterého jsem potkala. Má samé jedničky a nevím co k tomu dal říct. Hodně nám pomáhá s testama a tak. Je to super holka.
Andy - Jak už jsem říkala tak ráda čte. Taky není moc komunikativní typ jako já. A proto si tak rozumíme. Je to super holka. Beru ji skoro jako svoji ségru.
Albert - Tohleto je to nejneukecanější stvoření, které jsem kdy potkala. Furt jenom mele a mele a mele. Někdy bych ho fakt zastřelila.
Marek 2. - Marek je náš vtipálek asi. Nevím jak bych to popsala. Vždycky ho napadne nějaká kravina, kterou hned řekne a všichni jsou s toho posraní smíchy.
Lukáš 2. - O tom ani nevím že chodí do školy. On docela dost vynechává školu. A pak se diví že ví hovno. Je to takový frajírek, nebo ho ze sebe aspoň dělá.
Vojta - Takže​ Vojta, co k tomu dodat. Ten bez mobilu nepřežije. Jako doslova nepřežije. Abych řekla pravdu moc ho nemusím. Kdysi se choval fakt hnusně, ale už se to lepší. On je jinak v pohodě, ale jenom musíte doufat, že má dobrou náladu.

Ahoj všichni. Takže tohle je můj první příběh tak doufám že se bude líbit. Je to takový mix příběhu a povídání.
Monnas5