Na škole v přírodě

5. První den

,,Vstávat, venku je krásně, slunce svící, ptáci cvrlikájí, rozcvička je za 5 minut!" Prudce jsem se posadila a promnula si oči. Ve dveřích stála učitelka ve sportovní bundičce a přísně se na nás dívala. ,,No tak na co čekáte? Zvedejte se!" zakřičela a pak odešla. To máme štěstí, že máme na táboře učitelku na tělocvik. Podívala jsem se na Vojtu. Vypadal stejně zmateně jako já. Vzala jsem si věci a šla se převléknout do chatky pro hygienické potřeby. Budeme tomu říkat koupelna. Převlékla jsem se do tepláků a tílka. Po cestě z koupelny jsem si všimla pár kluků jak zabíhají za nějakou chatku. Co to zase delaji za kraviny? Nechala jsem to být a šla dál. Najednou se z poza chatky objevil Vojta a silně mi kopl do nohy. Když jsem padala na zem tak jsem o jeho nohu zakopla a spadla přímo na hlavu. Slyšela jsem jak se tomu kluci smějí. Chtěla jsem se postavit, ale když jsem šlápla na levou nohu, tak mě zabolel kotník, takže jsem skončila zase na zemi. Kluci si na mě jenom podívali a se smíchem odešli, až na Víťu. Ten se otočil a klekl si ke mě.
,,Si v pohodě?" zeptal se mě.
,, Nevím, asi mám něco s kotníkem," řekla jsem v klidu.
,,Sakra," zaklel a omluvně se na mě podíval.
,,Proč to Vojta vůbec udělal? Zase ho chytl amok?" zeptala jsem se naštvaně.
,,No chtěl tě....," nestihl to doříct, protože přišla učitelka a už na nás řvala.
,,Tak co se tady děje? Všichni na vás čekají! Proč ležíš Katko na zemi?" zeptala se mě už docela klidně, protože si všimla že mi něco je.
,,Má něco s kotníkem," řekl za mě Víťa.
,,Dík, umím mluvit," řekla jsem a podívala se na něho. Zatím se kolem nás začal tvořit kruh lidí, mezi nimiž byl i Vojta.
,,Co se ti stalo?" zeptala se učitelka a prohmatala mi kotník.
,,Sss...," sykla jsem bolestí.
,,No to vypadá na pohmožděný kotník. Co si broboha dělala?" zeptala se mě.
Podívala jsem se na Vojtu, který se pořád ještě smál. Pak jsem se podívala na učitelku a ta jenom povytáhla obočí.
,,Zakopla jsem," řekla jsem.
,,Zakopla? Tady? O co?" zeptala se udiveně učitelka.
,,Když jsem scházela po schůdcích z koupelny, tak se mi zamotaly nohy," zalhala jsem.
,,No dobře, zaběhněte někdo pro vedoucího a vy ostatní běžte zpátky na hřiště, bude rozcvička," řekla a všichni se rozešli zpátky na hřiště, až na Vojtu, ten tam stál a naštvaně mě probodával pohledem. Pohled jsem mu oplatila. Vedoucí přiběhl a v ruce měl lékárničku. Obvazali mi nohu, a pak mě dotáhli do chatky.
,,Vypadá to, že nebudeš schopná chodit minimálně dva dny," řekl vedoucí.
,,Jakože tady budu muset ležet dva dny?" zeptala jsem se naštvaně.
,,Vypadá to tak," řekl vedoucí a odešel.
To je paráda. Chatku sdílím s největším dementem pod sluncem, a ještě k tomu je to psychopat, který mě chce zabít. Jestli tenhle výlet přežiju, bude to zázrak. Vzala jsem si knížku, začala si číst. Aspoň budu mít více času na čtení.

Asi tak po půl hodině se za mnou stavil Víťa.
,,Čau, co ty tady děláš?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Přišel jsem se podívat jak ti je," řekl a sedl si ke mně na postel.
,,Aha, no jsem v pohodě, akorát nebudu moct dva dny chodit," řekla jsem naštvaně
,,Takže tady budeš dva dny ležet?" zeptal se.
,,Vypadá to tak," řekla jsem a usmála se na něj.
,,Tak to je mi líto," řekl trošku zklesle.
,,Nemusí, ještě si mi vlastně nevysvětlil, proč to ten Vojta udělal," řekla jsem zvědavě.
,,Chtěl tě nějak naštvat, aby sis pak byla na něho stěžovat učitelce."
,,Ale proč?" pořád jsem to moc nechápala.
,,Aby viděla, že se nesnášíte a dala vás do jiných chatek."
,,Takže on to udělal jenom proto, abychom spolu nemuseli být v jedné chatce?" zeptala jsem se udiveně.
,,Už to tak vypadá," řekl a přešel ke dveřím.
,,Však já ho taky nesnáším, ale snad jsme to mohli nějak učitelce vysvětlit, že nechceme být spolu," řekla jsem nechápavě.
,,Učitelka by vás jen tak nepřendala,"
,,To je asi pravda, ale nemusel dělat zrovna tohle," řekla jsem smutně.
,,Řeknu mu aby toho nechal," řekl a mrknul na mě.
,,Dík, ale za to co mi udělal, ho schválně nebudu žalovat učitelce," řekla jsem a šibalsky se usmála.
,,Co když udělá horší věci než tohle," řekl a ukázal na mou zavázanou nohu.
,,Nebude, budu opatrná neboj," řekla jsem.
,,Fajn, tak se měj," řekl a odešel.
,,Ty taky," řekla jsem a lehla si zpátky na postel. Takže jen proto že jsme v jedné chatce mi málem zlomil nohu.

Bylo asi kolem jedné hodiny odpoledne a Vojta se od rána ještě nestavil v chatce. Možná se mě bojí. Ale to je nejspíš blbost. V ten moment se otevřely dveře a dovnitř vešel Vojta.
,,Tak jak se máš?" zeptal se mě.
,,Pohoda," odbyla jsem ho.
,,Fakt? Nevypadáš na to." řekl a zasmál se. Zmetek, jak se tomu může smát.
,,Nevypadám, ale jsem," řekla jsem, a podívala jsem se na něho vítězným pohledem. On se jenom obrátil a zase odešel. Vlastně jsem si moc jako vítěz nepřipadala. Lehla jsem si na postel a uvažovala proč se tohle musí stát vždycky mě.

,,Prásk!" V rychlosti jsem se zvedla a snažila se zjistit co se stalo. Venku už zapadá slunce, takže jsem musela usnout. To bude tím že jsem v noci nespala. Až za chvilku jsem si všimla Vojty. Jenom kolem mě přešel a dělal si svoje věci. Otočila jsem se čelem ke stěně. Je to mnohem lepší než se koukat na něho. Slyšela​ jsem jenom křupaní postele, takže si zřejmě lehnul. Doufám, že aspoň bude klid. Nejsem si jistá jestli je dobrý nápad chodit teďka spát, když mě chce ten psychopat zabít. Po dlouhém rozhodování jsem se na to vykašlala a usla jsem.