Na škole v přírodě

2. Čtvrtek

Dneska je čtvrtek! Vyskočila jsem z postele a běžela do koupelny. Rychle jsem se umyla a šla se převléct. Byla jsem docela nervózní, ani nevím proč. Na snídani jsem neměla chuť, a tak jsem šla rovnou do školy. Samozřejmě mě už čekala Andy. ,,Zdarec, tak konečně nám dneska řeknou kam to pojedeme. Těšíš se?" zeptala se Andy. ,,Jsem docela zvědavá, učitelé nikdy nedělali takové tajné výlety," řekla jsem. Vlastně jsem byla strašně moc natěšená, ale nedávala jsem to na sobě znát. Když zazvonilo, tak jsme šli do třídy. Dneska jsem se naopak těšila až budu ve třídě, ale jen proto, že se dozvím kam pojedeme. Vešly jsme do hlučné místnosti a posadily se na své místa. Hned nato přišla učitelka do třídy. Všichni jsme se hned postavili. Rukou nám naznačila, že si můžeme sednou. Vytahla jsem si knihu a čekala co nám učitelka řekne. ,,Takže děcka, probírali jsme na poradě ten výlet a vypadá to, že se nejspíš uskuteční příští týden. A teď by jste asi rádi věděli, o co se jedná." Všichni napjatě sledovali učitelku. ,,Rozhodli jsme se, že pojedeme na školu v přírodě." Někteří se začali smát a byli radostí bez sebe a někteří nad tím jen zakouleli očima. I když abych řekla pravdu tak většina se asi těšila. Já jsem sice byla ráda, ale nechtěla jsem z toho dělat povyk, a tak jsem si otevřela knihu a pokračovala ve čtení.  Budeme tam na celý příští týden, takže by jste si měli zabalit více věcí, a navíc budeme v přírodě, a tam se může stát cokoliv, takže by stě měli být připraveni na všechno," řekla s úsměvem. ,,A kam přesně jedeme," zeptal se Mates. ,, Pojedeme do Pardubic, je to pár hodinek, takže pojedeme už brzo ráno. V jednom městě mají krásné chatky a různé potřebné věci k našim potřebám. V létě tam jsou různé tábory. Jinak ještě pár instrukcí, vyjíždíme v pondělí v 6:30. Pojedeme autobusem, sraz je u školy. Vemte si s sebou nějaké věci na spaní a hygienické potřeby samozřejmě. Na oblečení doporučuji teplé věci, kdyby byla zima. Sice je květen, ale stát se může cokoliv. Peníze nebudou nutné, možná pár na cestu, kdybychom zastavovali na benzínce, což budeme," řekla a podivala se na nás, jestli jsme všemu rozuměli.
,,A budeme moct mít u sebe mobil," zeptal se Vojta. Samozřejmě typická otázka Vojty. Mobil nesmí chybět.
,,Ano,Vojto, mobily budete moct mít u sebe, ale nevím jestli tam bude signál." Tak si myslím, že Vojta asi nepojede. ,,Já teda doufám, že se vám to bude líbit, zatím vypadáte, že se těšíte, co Katko?" zeptala se mě. Hned jak jsem uslyšela své jméno, tak sem se na ni podívala. ,,Co?" zeptala jsem se, jelikož​ jsem si četla a neposlouchala. ,,No jestli se těšíš na výlet," řekla a pořád se mi dívala upřeně do očí. ,,No jasně, bude to super," řekla jsem a chtěla uhnout pohledem, ale nešlo to. ,,Vážně? Zatím moc nadšeně nevypadáš." Tímhle mě trošku naštvala. ,,Nevypadám, ale jsem nadšená," řekla jsem naštvaně. ,,Dobře to jsem ráda," řekla a usmála se na mě. Já ji úsměv ironicky oplatila a pokračovala ve čtení.

O přestávce
,,Tak co, pojedeš tam?" zeptala se mě Andy. Na chvíli jsem nad tím zapřemýšlela, a pak jsem řekla: ,,Jo asi jo, a ty?."
,,Jo já asi taky." To jsem byla ráda, protože bez Andy by mě tam nikdo nedostal. Celou přestávku se všichni bavili jenom o výletu. Ale nedivím se jím, protože my jsme zatím ještě takový výlet neměli, takže to pro nás byla novinka.

Celý den už probíhal následovně. Já jsem si četla, co jiného taky, a ostatní byli nadšení z toho že jedem na výlet. Ono se tomu úplně nedá říkat výlet, ale to nevadí. Já jsem se docela těšila, konečně zase někam pojedeme, ale na druhou stranu to bude vopruz být furt venku v přírodě. Já bych radši seděla v chatce a četla si. Ale je pravda, že bych měla zažít ještě nějakou tu srandu, než se rozejdeme.

Pátek ve škole
,,Čau Andy," řekla jsem když jsem přišla do školy.
,,Čau, chtěla bych se tě na něco zeptat, než na to zapomenu," řekla a podivala se na mě takovým zvláštním pohledem. Ani nevím jak ho mám popsat. A to mě dost znervózňuje. ,,No, tak se ptej," vyzvala jsem ji.
,,No jak pojedeme na tu školu v přírodě, tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli by si byla se mnou v chatce," zeptala se a napjatě se na mě podívala. ,,No jasně, však jsem s tebou počítala. S nikým jiným bych v jedné chatce asi nevydržela." řekla jsem a Andy vypadala že se jí ulevilo. Co čekala? To je přece samozřejmost, že budu s ní. Teda pokud by ona nechtěla být s někým jiným. Což se nestane. Doufám.
,,A ještě jsem se tě chtěla zeptat, jestli si se mnou sedneš v buse?" zeptala se.
,,To je přece jasný, že si sednu s tebou," řekla jsem a zasmála se.

První hodina byla matika, tam skoro nikdo nedává pozor. Takže se všichni baví a my s Andy si čteme. Tahle třída byla kdysi na vrcholu žebříčku nejhorších tříd. Drželi jsme rekord takové 3 roky a možná půl k tomu. Navíc teďka každou přestávku hlídají učitelé vždycky v naší třídě, protože si Vojta donesl do školy reproduktor na bluetooth, jinak řečeno bedničku na bluetooth, kdyby to někdo nepochopil, a přes to pouští písničky. Jenže podle školního řádu si hudbu můžeme přehrávat pouze ve sluchátkách. Takže mu hrozí poznámkou, jenže my učitele vždycky přemluvíme, že je to super a jestli chtějí za to dát Vojtovi poznámku, tak jí budou muset dát nám všem. Taková týmová práce. Tu používáme i při písemkách, a jsme fakt dobří. Jeden za všechny, všichni že jednoho.

Když jsem přišla po škole domů, tak jsem vyhrabala že skříně bágl a začala do než házet věci. "Zabalila" jsem si pár triček, 4 mikiny, troje tepláky, plavky (prý tam je i jezero), i když já nemám zrovna postavu, kterou bych mohla navléct do plavek. Hygienické potřeby si zabalím až později, ale určitě si zabalim pár knížek. Tak to bych zatím měla. Teď mám celý víkend volný na čtení knížek.