Doctor Who - Konec času

1

Doctor ve své dvanácté inkarnaci už navštívil spoustu částí vesmíru. Nikdy je ale nestihl a nejspíš ani nestihne navštívit všechny a spoustu z nich nejspíš ani nezná. Vesmír je obrovský a ani muž žijící 3 000 let ho nedokáže prozkoumat do detailů, aniž by nevynechal určitou část. "Někdy to možná sepíšu do seznamu do brýlí, až budu mít čas. Nesnáším seznamy, někdo se podle nich řídí a nemá čas na nic jiného," říká vždy své společnici Claře.

Nedokáže ale cestovat bez občasné pauzy na spánek, odpočinek nebo jen čtení či sledování různých filmů nebo seriálů. Tohle byla jeden z těch chvil. Nechali Tardis poletovat vesmírem a sami šli na chvíli spát. Možná ze začátku nemohli dohledat svou postel, ale to je normální v bezrozměrné lodi.

Když se probudili, potkali se v kontrolní místnosti. "Tak, kam by se ti chtělo?" ptá se Doctor. "Zatím nikam, ale třeba na něco přijdeme. Času na to máme dost. Pověz mi mezitím něco," navrhla Clara.

"Už jsem ti toho povyprávěl tolik, že tě snad ani nepřekvapím. Víš, jak jsem se jednou ocitl na planetě Otorgů, kteří veřejně ponižují lidi porušující zákon?" "Ne, ale už mám předtuchy," odpověděla. Doctor nebyl překvapený, jeho dobroružství se často opakují a míru absurdity už ve stáří tolik neposouvá.

"Byl zákaz létání v oblasti Uru a já tam ztroskotal. Chytli mě a potrestali. Tardis nabarvili na červeno. Mně vyměnili nohy za kopyta a nechali mě za ně dva dny viset na náměstí. Pak jsem je oblafnul a nakonec utekl. Kopyta mi zůstala ještě týden a Tardis má doteď zezadu červenou skrvnu." Oba se zasmáli a Claru si historku barvitě představila.

"Tak, co dál? Chceš slyšet třeba něco o Pánech času, nebo už někam vyrazíme?" zeptal se jí. Z Clary vyzařovala její napjatost. Přitáhla si židli, sedla si a odpověděla: "Nikdy jsem si pořádně nedovedla představit Časovou válku. Tys tam bojoval, popsal bys mi to?"

"Byla to hrozná a neuvěřitelná válka. Táhla se od konce lippofannského kalendáře až po začátek třetího tisíciletí na Zemi. Začala tehdy, když moje osmá inkarnace porazila Daleky, když chtěli zničit Kalibros. Tehdy začali Dalekové a jejich světy zbrojit proti Pánům času, samozřejmě vyráběním nového, válečného druhu Daleků a útočných lodí. Za pár měsíců začali útočit na světy drahé Pánům času a důležité v historii. Začali válku..."

"... Páni Času se navrátili do svého vlastního času, do Časové války, a já zregeneroval v moji jedenáctou inkarnaci," dovyprávěl Dvanáctý Doctor a odhodil křídu, kterou kreslil a psal pomocná slova na tabuli. "A pak už to znáš, co se nakonec stalo s Gallifrey."

Clara se zamýšlela: "Takže jsi v podstatě začal Časovou válku?" Doctor jí rychle odpověděl: "Nepřemýšlej nad tím takhle. Nezačalo to jednou událostí. Páni času a Dalekové měli mezi sebou rozpory už dlouho před tím.

Úplným začátkem byly moje setkání s Davrosem. Na Kalibru našli to, co hledali, mrtvého Pána času, z něho získali vzorky DNA, díky kterým pak vyvinuli virus Dogma. Nepodařilo se mi ten vzorek zničit, ale alespoň nezničili planetu s nejdůležitějším vysílačem Pánů času. To by nevyvolalo válku, ale masakr, kdyby se o té DNA nikdy nedozvěděli a teď bychom nejspíš spolu nemluvili. Do takových podrobností bych to normálně nezaváděl. A ta Rassilonova ignorance na začátku."

"Takže Rassilon plánoval ukončit čas? Když už jsme u toho, co to vlastně je, ten váš konec času? Jak může čas skončit?" zeptala se Clara. "Každý nad časem přemýšlí stejně, když začnou cestovat se mnou. Není to tunel mezi jedním místem ve dvou rovinách doby.

Je to kontinuum, stejně jako vesmír. Až na to, že jeden bod má neuvěřitelné množství rovin, mezi kterými se dá cestovat, a to nepočítám paralelní a kapesní světy! A já cestuju mezi rovinami bodu vysokou rychlostí, což kolem mě vytváří vír, jemuž se odborně říká časový vír."