Memory

4.

Plíce mi pomalu začaly vypovídat službu a já se zmoženě svalila do trávy. Zhluboka jsem dýchala a snažila se dostat tlukot svého srdce do normálního rytmu.

  „Ty vůbec nic nevydržíš." se smíchem poznamenal můj kamarád, který pravděpodobně nepotřeboval při běhání dýchat. 

„Víš." pořádně jsem se nadechla čerstvého vzduchu.„Já celkově moc nesportuji. Ty nedýcháš nebo co? Vypadáš úplně v pohodě." poznamenala jsem zoufale.

„A kdyby? Stejně bych byl tvůj jediný kamarád." poznamenal s úsměvem a rozběhl se dál. S povzdechem jsem se zvedla a pomalu kulhala za ním.
Tohle mi byl opravdu čert platný.