„Nemáš důvod být smutná. Máš mě, jediného a nejlepšího kamaráda. Tvoje mamka umřela už před měsícem, musíš se z toho už dostat." poznamenal suše a pohladil mě jemně po tváři. Jeho dotek mě jemně zašimral jako lehký vánek.
„No a? Zemřela osoba, která mi byla v životě nejbližší. Nejde to jen tak přejít." poznamenala jsem smutně.
Proč mě jen nikdo nechápe?
„Ale moje přítomnost ti pomáhá. Na to nezapomeň. Na mě nesmíš zapomenout, jinak zemřu." zasmál se a posadil se na mou postel. Sesunula jsem se na zem před postel a s povzdechem sledovala svoje květinové povlečení
„O tomhle se nežertuje." odfrkla jsem si.
„Já ale nežertuji." odvětil.
ČTEŠ
Memory
Short StoryZprvu jsem si myslela, že je skutečný. Později jsem ale pochopila, že mám jen velký problém.
