Zakázaná láska

🐺5.🐲

Nastalo to zase trapné ticho.
Oba se díváme do očí, ale já je pak odtrhnu.
,, No.. Ehm.. Měla bych už jít... Ty..snad víš? Ne?" začala jsem koktat. Tohle se mi nikdy ještě nestalo.
,, Jooo... To bys mohla."
Já se teda otočím a pomalu jdu zpět k té díře.

Jsem na farmě a rvu pytle s žrádlem do mega velkého kufru.
Ten poslední mi tam nejde narvat.
,, Uf! No tak! Na-rvi-se-TAM!"
Ze všech sil jsem na ten kufr skočila a rupl ten pytel. Všechno to žrádlo se rozkutálelo po celé chatce.
,, No skvělí."
,, Nechceš pomoc?"
Já se rychle otočila, kdo to na mě promluvil a byl to Drago, který má úsměv na krajíčku.
,, No... Ráda bych."
Začal sbírat... Kopyty?
,, Hele, jak to děláš, že sbíráš kopyty?"
,, Kopyty? Já nesbírám kopyty. Já sbírám drápy."
A vzal jedno žrádylko těmi drápy.
,, Vidíš?"
Celkem mě to překvapilo. Já sbírám magii.

Sbylo poslední žrádylko a já se pro něho natahovala. Proč? Chci si skusit to vzít kopytem.
Dotkla jsem se ho, ale další něčí kopyto se dotklo mého kopyta. Podívám se, kdo to je a kdo jiný než Drago.
Začervenám se a on taky. Rychle jsme si oddělali kopyta na stranu.
,, P-promiň. Vezmu to já," řekne Drago.
,, Ne já to vezmu," řeknu s úsměvem.
Tesáky jsem vycenila.
,, Ou. Ty máš ale velký tesáky," začal se smát.
,, Haha. Mooc vtipný, ale děkuju."
Nakonec on vzal to žrádylko a dal do náhradního pytle.
,, Děkuju moc za pomoc."
,, Nemáš zač. Rád pomáhám."
Magii jsem vzala pytel a odnášela ke kufru.
,, Noo... Radši bych to nedělal. Nechceš snad zase sbírat."
,, No... To opravdu ne," řeknu s úsměvem.
,, Já vezmu kufr, ty ten pytel. Platí?" prohlásí z ničeho nic Drago.
,, Nebude na tebe moc těžký?"
,, Prosím tě. Já zvedl 30 kamenů nad hlavu."
,, Někdo tu machruje," začala jsem se smát.
,, Hejhej! Brzdi poníčku."
To mě dostalo.
,, P-promiň. Všichni z naší rodiny říkali, abych vám poníkům říkal poníčku. Nejste tak špatní."
,, Tak se odvykej, prosím," řekla jsem s mírným úsměvem.

Vzal tedy ten kufr a já magii ten pytel.

❤❤❤❤❤

Zase jsem se rozepsala.
😀
⭐⭐
🌙

⭐🐺⭐