Kluk z GTA V. || MenT

6#

Já:A nebyl jsi dneska náhodou v parku? :)

Honza:Jo byl :) čekal jsem tam na Tomáše :D

Já:No...asi jsem tě viděla :D Ale nebyla jsem si jistá,jestli jseš to ty :D

Honza:Ježíš to je škoda :( Rád bych tě viděl... :)

Já:Taky bych tě moc ráda viděla Honzo :)

Honza:Tak co kdybychom si zítra někam zašli?Třeba do parku :)

Já:Ok ráda půjdu :)

Honza:Tak fajn :) budu se těšit :*

Já:Taky se budu těšit :) <3

Po téhle zprávě jsem šla zpět do svého pokoje,položila jsem mobil na svůj stůl.Vzala jsem si pyžamo a šla jsem do sprchy.

Když jsem se osprchovala,šla jsem si hned lehnout,protože po dnešku jsem byla unavená.Před spaním jsem chvilku myslela na Honzu a nakonec jsem spokojeně usla.

Středa

Po probuzení a chvilce ležení jsem vzala do ruky svůj mobil,abych si znovu přečetla včerejší chat s Honzou.

Začla jsem přemýšlet,co si vezmu na sebe až s ním půjdu ven a trošku jsem znervózněla.

Nakonec jsem to teď přestala řešit,protože přece jen s ním jdu až odpoledne,zvedla jsem se a šla jsem do kuchyně za mámou.Jen co jsem vyšla z pokoje,slyšela jsem mámin křik.Asi křičela na Adama,ale nevěděla jsem proč.

„Co se to tady děje?" zeptala jsem se jich,když jsem došla do kuchyně. „No to se zeptej tady bráchy." odpověděla mi mamka a podívala se na Adama. „Co provedl?" zajímala jsem se dál.„Vrátil se asi kolem jedné hodiny ráno a ještě byl totálněopilej." Jen co to máma dořekla,podívala jsem se na ni s udiveným pohledem a pak i na Adama.Sice mu je už osmnáct,ale nečekala jsem,že udělá něco takového hned asi dva týdny po jeho narozeninách.

No jen jsem si vzala rohlík se sýrem a nechala jsem je tam ať si to dořeší.Odešla jsem do pokoje.

V pokoji jsem zapla počítač,abych napsala Zuzce.Dlouho jsem na ni kašlala,takže jsem si řekla,že bych jí to měla nějak zkusit vynahradit.

Napsala jsem jí teda normálně ahoj,jak se máš a tak.Taková ta normal konverzace.Pak jsem se jí teda zeptala jestli se mnou nepůjde Gta.Myslela jsem si,že napíše ano a bude ráda,když jsme spolu tak dlouho nehrály.Ale ona napsala,že ne.Zeptala jsem se proč  a ona napsala,že volá s nějakým kamarádem.No tak jsem jí napsala,že to nevadí,že mě k nim v poho může připojit a ona napsala něco jakože to vlastně není jen kamarád.Tak jsem si tak řekla 'Ok tak asi spolu něco mají,nechám je teda být'.Najednou jsem slyšela bouchnout dveře.

Vyšla jsem z pokoje a šla jsem za Adamem do jeho pokoje.Adam jen tak seděl na posteli a něco psal na mobilu. „Tak co máš trest?" zeptala jsem se. „Jo,mám zaracha." řekl . „A na jak dlouho?" „Na dva týdny.To je v poho." „Aha" řekla jsem a odešla jsem.

Odpoledne

Blížila se druhá hodina,což byl čas,kdy jsem se měla sejít s Honzou před pardubickým parkem.Šla jsem se převléct.Vlasy jsem nechala rozpuštěné,vínově červené krajkované tílko,riflové kraťasy,černé vansky,sluneční brýle a mohla jsem vyrazit.

Dorazila jsem na místo,kde jsem se měla potkat s Honzou.Přesně dvě hodinya Honza nikde.Rozhodla jsem se mu dát ještě deset minut.

Po asi pěti minutách přijela k chodníku černá octávka a zastavila kousek ode mě.Vystoupil z ní Honza a octávka odjela.Hned jsem ho poznala a on poznal mě.Byl ještě krásnější než na fotkách nebo než když jsem ho viděla v parku.

*Honzův pohled

Když jsem vystoupil,hned jsem věděl,že je to ona.Byla sakra krásná.Ten její úsměv.Hned jsem se zamiloval.Myslím,že jsem udělal dobře,že jsem nebral Tomáše s sebou.Alespoň s ní můžu být sám.

„Ahoj."řekl jsem s úsměvem.

*Míši pohled

„A..Ahoj."vykoktala jsem ze sebe.Byla jsem trochu nervózní. „Tak se půjdeme projít?"navrhl mi. „Jojo můžem,klidně." odpověděla jsem a taky jsem se na něj usmála.

Po chvilce jsem si na něj zvykla a normálně jsem si s ním povídala.„Kdo tě to vlastně přivezl?" zajímalo mě. „To byl jenTomáš." řekl. „Aha a proč nešel s náma?" divila jsem se.„No...chtěl jsem být s tebou sám." usmál se a já se musela usmát taky.Má tak sladký úsměv.

Asi hodinu a půl jsme jen tak chodili a povídali si.Potom jsme si sedli na lavičku a povídali jsme si o všem možném.

Najednou mezi náma nastalo ticho.Oba jsme se na sebe v jednu chvíli podívali.Wow.Do teď jsem si nevšimla, jak má krásně modré oči.Nachvíli skolipl zrak,jako by nad něčím přemýšlel a pak se podíval znovu na mě.Po chvilce se ke mně začal pomalu přibližovat a já asi věděla, co chce udělat.

Čaute!

Tak je tu další díl! :P

Všimla jsem si,že mou fanfikci už četlo celkem dost lidí,ale komentáře mi píšou jen někteří.Takže určo bych chtěla těch komentů víc. ;)

Ať vím,že se vám to fakt líbí. :) Díky

VašeMenTolka.97 :D