Bojím se rána,bojím se slunce, které nemohu mít.
Tak jako tebe.
.Zítra zas budeš rozdávat úsměvy, za které si necháváš platit platonickou láskou.
Holkám děláš naděje a lámeš jim srdce.Jaki by to byly květiny, které můžeš jentak trhat.Jejich časem toužíš zbytečně mrhat.A pak je necháváš uvadnout, jakmile ti přestanou vonět.
Mě sis ukradl nedávno.
A nechal seschnout jako tu růži.
Mám posledních pár živých lístků,ale nedávám jim naději, když zaléváš jiné.
Chvíli jsem věřila v lásku,ale asi to byl jen naivní sen.
Najednou přišel dena já pochopila, že nemáš zájem.
Však ztratil jsi koprerinu při trhání pampelišek.
Co mám teď dělat, i přesto všechno tě vidím každé ráno.
Proč jen ta noc nemůže být delší.
Nevím, jestli mě tvůj úsměv uklidňuje a nebo zabíjí.
I když bych pro něj nejraději zemřela.
Ale ty mě zabíjíš postupně, každý tvůj úsměv je můj hřebík do rakve.
Být pohřbena zaživa jen pro tvou lásku?
Mám zmatek v mysli chtěla bych ho z ní vypustit na noční oblohu.
Boužel nemohu.
Psáno s sockazprahy
ČTEŠ
Stupid love
PoetryO chlapcích, kteří pláčou kvůli lásce a holkách na jednu noc . O ztracených duší, které každou noc nespí. O milencích ,kteří se neznají. O lásce . Která ničí tyto duše každý den.
