9.Cigaretový epitaf

55 8 7
                                    

Jsi královna,
jenže ledová.
Brýle věčně zamlžené.
Od slz?
Ty přece nebrečíš.

Vdechni svůj život a
vyfoukni smrt.
Cigarety v tobě probudí
alespoň nějaký city.
Říkáš: ,,Sorry holka, ale nikdo není bez chyby,"

Sobotní ráno.
A tobě je dáno
dnes zemřít.
Nerozmyslíš si to raději?
Jestli to uděláš bude, už bude vše nadobro v prdeli.

Cigaret plná krába
a z tebe je zase ta uplakná dáma.
Stačilo by necítít se chvíli sama.
Zabít všechny zmrdy a nebo sebe?
Dostanu se za to pak do nebe?

CD v rádiu...
Nejprve se do nálady opiju.
Bílé a nebo růžové?
Čevené ne.
Rudé bude za chvíli všude plno.
Už je mi blívno ze sebe.
I z tebe.
Jak se mi to povedlo nechat to dojít až sem?
Bez cigaret a trávy nepřežít den.

Ruka se mi neklepe,
když píšu dopis pro vás.
Tedy pro tebe.
Omlouvám se vám, ale já už život proště nezvládám.
Je mi vše jedno.
I vaše reakce,
tak tedy dáme se do práce.

Nejprve odložím skleničku,
doposlouchám písničku.
Pak si píchnout do žíly.
Svinstvo zkurvený.
Pak dopiju flašku té vražedné kapaliny.
Dopis dám k rádiu
společně s kusem papíru,
který potvrzuje,
kdo vlastně jsem.
Kdyby jste mě náhodou nepoznali.

Už není cesty zpět.
Ukončím to hned.
Nechci brečet.
Na chvíli do prázdna se zahledět.
Pak zavřít oči.
Přiložit ke spánku.
Ukončím tuhle tragickou pohádku.
Poslední slova?
,,Tvé jméno..."
Poslední myšlenka mě políbila na rtech.
Však žádný spěch.
Nádech výdech.
Výstřel.
A je konec.
Dostalo se vykoupení mé zlomené duši.

Stupid loveKde žijí příběhy. Začni objevovat