Jmenuje se Vadim: YouTube Převrat

7.část

  Hodil mne na zem, odpoutal jednu ruku a znovu mě připoutal k trubce. Najeli jsme zase na staré koleje. Vidrail jen sedí a kouká do země. To vážně nikdy nepochopím. Mám pořád uplakané oči. Doufám, že bude Daniel v pořádku. ,,Vadim!" ozvalo se z vedlejší místnosti. Ten ruský přízvuk je tu znít všude. Vadim odešel z pokoje. Chvíli nato byl slyšet z vedlejší místnosti křik. Rozzlobený křik. Byl to Vadim, ale nerozumněla jsem, co říká. Bohužel. Nebo snad bohudík?

Po chvilce neutišitelného hluku se ozval výstřel. Najednou se po celém objektu rozlehlo ticho. Co se sakra stalo?! Vadim přišel zpět do naší místnosti. Byl naštvaný a vypadalo to, že za chvíli někomu ublíží. Zřejmě od pravdy nejsem blízko. Po minutovém přešlapování sem a tam si sedl k počítači. ,,Připravte venku posezení pro Carrie Kirsten." promluvil do vysílačky, kterou si vytáhl ze zadní kapsy. Co se zase chystá udělat? Bože, proč se tohle děje? Co jsme ti udělali?

Z chodby se ozývaly kroky. Podívala jsem se na záznamy z kamer. Do místnosti 3 vtrhli dva muži a odpoutali Carrie Kirsten. Popadli ji a někam odtáhli. Více jsem nemohla vidět a podle sluchu jsem netušila, co se bude dít. Bože, mám takový hlad! A celkově mi chybí tolik věcí... To, co předtím byla pro mě samozřejmost, je teď něco nedostupného. Začala jsem s sebou trhat jako šílenec. Měla jsem pocit, jako kdybych se dočista zbláznila. Z těch šedých, chladých zdí snad blouzním. ,,Dost, dost, DOOOST!" dřela jsem svou hlavu v dlaních a kričela. Možná už jsem vážně zešílela.

Neslyšela jsem ani Vadima blížícího se ke mně. Nic jsem nevnímala a jen brečela. Vadim mi pozvedl hlavu a přes ústa mi přelepil pásku. ,,Drž hubu! Proč jsem ti nedal tu pásku, já debil?!" křičel na mě a zase odešel zpět. Znovu jsem s sebou začala škubat. Ani nevím proč, prostě jsem to potřebovala.

Po chvilce už mě bolely ruce a nemohla jsem dál. Tak jsem zase jen ležela na zemi. ,,Všechno připraveno." ozval se z vysílačky nějaký muž. Vadim vstal ze židle a odešel pryč. Jak se tohle všechno mohlo stát? Zabijte už mě někdo prosím, já tu nechci být ani minutu. S tím idiotem bych nejradši už vůbec nic nechtěla mít společného.

O dva dny později...

House:

V téhle místnosti všichni ,,bydlíme" jen pár dní a už teď máme většinou k jídlu pizzu a podobné věci. No moc informací jsme nezjistili. Vlastně skoro nic. Vyskočilo mi upozornění z YouTube, že Vadim vydal video. Název videa, ,,Hloupoučká Carrie" , sám vypovídá o tom, kdo v něm bude tentokrát. ,,Lidi, vstávat! Vadim vydal video!" zařval jsem na všechny. Vždy půlka z nás, tedy čtyři, si jde lehnout a druhá ,,pracuje" a dává pozor na všechno. Všichni vstali a přišli ke mně.

Kliknul jsem a video se začalo přehrávat. Video se odehrává v lese, neznámo kde. ,,Chyběl jsem vám?" uvedl Vadim video. ,,Dneska tu máme zase nějakého speciálního hosta!" ustoupil Vadim do prava a měli jsme možnost vidět Carrie Kirsten připoutanou na židli s přelepenou pusou, jen v pánské košily a neupravenými vlasy. ,,Na Carrie jsem si připravil hru, která se jí bude, nebo nebude líbit. Záleží na tom, jak to zvládá po ,,inteligentní" stránce." obrátil se na Carrie. ,,Mám na tebe připraveno pět otázek, na které budeš jen kývat pro znak ano a ne. Můžeme začít Carrie?" přikrčil se ke Carrie. Carrie mu nedarovala ani pohled.

,,Odpovědi se mi zřejmě nedostane, tak tedy jdeme na to." vstal a šel mimo dohled kamery. ,,Na každou otázku máš osm sekund. První otázka zní: Prezident se v České republice volí na 4 roky. Ano, nebo ne?" řekl Vadim. Carrie unaveně přemýšlela a bohužel dospěla k špatnému výsledku. Carrie přikývla, že odpověď je ano. ,,Ale no tak Carrie! Nemyslel jsem si, že jsi na tom až takhle zle. Odpověď je ne, volí se na 5 let. Další otázka: Nagano se konalo v roce 1998. Ano, nebo ne?" položil Vadim otázku (Pokud nevíte, co je Nagano- Čeští hokejisté vyhráli na ZOH v Naganu -město- a rok se dozvíte teď). Naneštěstí, Carrie naznačila ne. ,,Carrie! Nagano přece bylo v roce 1998! Ach, no co s tím udělám no. Jdeme dál. Třetí , jednoduchá, otázka zní: V knížce, která je následně i zfilmována, Harry Potter, jsou 4 koleje. Ano, nebo ne?" řekl trochu výsměšným hlasem Vadim. Carrie konečně sáhla po správné odpovědi. Přikývla pro náznak ano.

,,Výborně Carrie! Ano je správná odpověď! Nebudeme to zdržovat, na to není čas. Další otáz.." zastavil jsem video. Všichni se na mě koukali. ,,Proč jsi to zastavil?" zeptal se MenT s pokrčeným obočím. ,,Koukněte, tam vzadu. Někdo je tam vzadu u toho stromu! A nevypadá to, že by byl součástí toho, co se tam děje." ukázal jsem prstem na osobu mezi stromy. Všichni to viděli. ,,Tak teda musíme zjistit, kdo to je. Podle toho bychom mohli zjistit, kde se všechno odehrává. Obličej by se dal nějak ,,vydedukovat". Tak se můžeme spojit s policií." uvážil Lukefry možnosti. ,,Jo, dobrý nápad." podpořil návrh Bender. 

Denisa:

Jsem příšerně unavená. Spát bych mohla, ale pouta, ani studená zem mi to neumožňují. Do místnosti vešel Vadim. Zamířil rovnou k počítači. Snažila jsem se nějak ozvat a pokusit se ho přemluvit, abych se mohla nějak vyspat. Pravou nohou jsem začala ,,klepat" do země. Bolelo to jako čert, ale všiml si mne.

,,Co děláš?" otočil se nechápavě Vadim. Kolenem jsem se snažila naznačit, aby mi sundal pásku na ústech. Zvedl se ze židle a šel ke mně. Sundal mi pásku a zeptal se s mírným nezájmem v hlase: ,,Co je?".

,,Prosím, chci se vyspat. Nech mě někde se vyspat, udělám pro to skoro cokoliv!" vyhrkla jsem s bezmocí. ,,To je jednoduché, ne." zalepil mi znovu ústa páskou. Zamračila jsem se na něj a kopla ho do nohy. Když už chtěl odejít, znovu šel ke mně a plesknul mě po zádech. Skučela jsem bolestí, akorát to nebylo tolik slyšet.   

Jsme zase u konce.. Omlouvám se Vám všem za pozdní odezvu, pozdní vydání kapitoly, všechno... Právě to pro mě není úplně nejjednodušší, snad to pochopíte. :) Snad v průběhu června či července vydám další kapitolu. :) Tak zase příště! 

PS.: Zase málo slov, pardooon.