Jmenuje se Vadim: YouTube Převrat

6.část

,,Co je?! Co děláš?!'' vyhrkl jsem. ,,Nikam nejdeš, nikoho nebudeš kontaktovat. Myslíš, že jste nebyli slyšet? A že mi to potom nedošlo? Jsi fakt stupidní.''. Věděl jsem, že tohle je špatný. V tom jsem ucítil silnou bolest v hlavě a omdlel. 

Vzbudil jsem se. V nějaké místnosti. Byla úplně prázdná. Až na jednu věc. Byla tam Denisa. Byla nahá. Prostě tam ležela na zemi Na té chladné podlaze. Pak jsem si všiml, že jsem také nahý. Co tu sakra dělám?! Neměl jsem se do toho plést, sakra! Denisa se probudila. Rozkoukávala se. Mnula si oči a postupně zjišťovala, kde je a co se děje. Podívala se na mě, pak na sebe a začala křičet. Šoupala se do rohu místnosti. ,,Klid! Uklidni se! Tohle po nás chce! Pojď ke mně. Může to vypadat divně, ale bude to lepší, než když budeme tady každý mrznout v jiném rohu." snažil jsem se ji uklidnit. Třepala se. Jestli zimou, nebo hrůzou nevím. Nekřičela, pořád se dívala na mě vystrašeným obličejem. Když si začala třít ruce o sebe, bylo mi jasné, že mrzne. ,,No tak, pojď sem." vyzval jsem ji.

Konečně poslechla. Snažila se krýt své intimní partie a pomalu šla ke mně. Sedla si vedle mě a položila svoji hlavu na můj hrudník. Hrozně se klepala. Byla vyděšená a mrzla zároveň. Opřel jsem si bradu o její hlavu a začal ji hladit levou rukou po zádech. ,,To bude dobrý." snažil jsem se odlehčit situaci.

,,Milenci, dneska si zahrajeme Vařečkovou challenge! Otázky vám budu pokládat já. Ale trošku jsme pozměnili pravidla. Nebude se plácat vařečkou, ale bičem. A bičovat vás budou, za špatnou odpověď nebo neprovedenou aktivitu, tihle dva." přišli do pokoje dva muži v černých oblecích a v maskách klaunů. Denisa začala brečet a křičet. Ti dva měli v ruce doopravdy biče. ,,Příjemnou zábavu. První otázka. Pro Denisu. Vyjmenuj tři YouTubery, které tady držím. Máš na to pět vteřin." řekl Vadim, kterého jsme neviděli, pouze slyšeli. ,,Carrie Kirsten,...Gogo a Hoggy..." brečela a skoro ani nemohla mluvit. Nakonec to stihla. Naštěstí. ,,Výborně. Teď Daniel. Jaké je pravé jméno Martina z kanálu Jmenuju se Martin? Máš na to pět vteřin.".

,,Martin...Ma... Martin Carev! Martin Carev!" zakřičel jsem a doufal, že jsem to stihl. ,,Správně. Deniso. V kolika místnostech tu mám uvězněné YouTubery?". Denisa se zadívala na zem a hned vyhrkla: ,,Pět! Pět místností!" zakřičela a doufala ve správnou odpověď. ,,Ne, v šesti. Nezapomínej na místnost, ve které jsi ty. Smůla." řekl Vadim s ironií v hlase. Denisa začala brečet a objala mě. Držela mě a nehodlala se pustit. Bála se. Držel jsem ji také. ,,Tak pojď holka." promluvil muž stojící za ní a začal ji ode mě tahat. Ten druhý muž začal od ní tahat i mě. Nakonec jsme se bohužel pustili. Jsou silnější. Ten muž mě přitiskl k rohu zdi: ,,Ani se nehneš.". Ten druhý Denisu pohodil uprostřed místnosti. Vzal bič a šel od ní kousek dál. Denisa k němu byla otočena zády a schoulená do klubíčka. Nemohl jsem to vidět. Zavřel jsem oči a hlavu schoval v dlaních. Pak jsem slyšel jen příšerné prásknutí bičem a výkřik, který zdálo se nikdy neskončí. Otevřel jsem oči. Denisa ležela na zemi. Na zádech. Už jí bylo úplně jedno, že nic na sobě nemá. Ten muž mě pustil. Rozběhl jsem se k ní. Sedl jsem si a uchytil ji za tvář. ,,Pojď ke mě, neboj se, pojď sem." snažil jsem se jí pomoci zvednout se. Objala mě. Už znovu mě nechtěla pustit. Držel jsem ji pevně a hladil ji po zádech. Bylo poznat, kde jí to udělal. Měla na zádech rýhu táhnoucí se od lopatek až po zadek.

,,Teď ty, Danieli. Které dva YouTubery jsem měl v prvním streamu? Máš na to pět vteřin." začalo odpočívání. Tikot hodin. ,,Já nevím! Nedíval jsem se na to! Nemohl jsem se na to dívat!..." vykřikl jsem. Věděl jsem, co mě čeká, ale bylo mi to jedno. Dotikaly hodiny a ucítil jsem ruku muže, která mě odtrhávala od Denisy. Ta začala křičet a brečet. Zbytečně se po mně sápala. Muž, co ji držel, by ji ke mně prostě nepustil. Odhodil mě a trochu zacouval. ,,Bohužel jsi neodpověděl. Byl to Vidrail a Gogo. Škoda." řekl arogantně Vadim, který byl pouze slyšet z reproduktoru.

Poté už jsem jen ucítil štípavou, silnou bolest na zádech a hlavě. Následně jsem už nic neviděl.

Denisa:
Co se stalo?! Vždyť tam jen leží! Nehýbe se! ,,Co jste mu udělal, debile!" zařvala jsem na něj s brekem.

,,Ty idiote! Říkal jsem ti, do hlavy ne! Kurva, to neumíš ani bičem práskat tam, kam máš?! K čemu tě tu mám!" řekl Vadim přes reproduktor. V tu chvíli do místnosti přišli další dva muži. Jeden měl pistoli. Zastřelil toho může, co práskl Daniela bičem. I přes masku ho zastřelil do hlavy. Na místě byl mrtvý. Všude se roztříštila krev. Začala jsem křičet. Oba muži vzali Daniela za ramena a táhli ho pryč z místnosti.

,,Kam ho vedete?! Kam ho táhnete?! Bude v pořádku?!'' začala jsem se s brekem sápat po muži který mě od toho všeho držel stranou. ,,Ty se ani nehneš!'' odhodil mě ke stěně a odešel z místnosti. Zacouvala jsem do rohu a schoulila se. Brečela jsem a brečela. V tom chladném rohu na zemi. Nahá. Může to být ještě horší?

Do pokoje přišel Vadim. ,,Na, vezmi si to na sebe.'' hodil na mě moje oblečení. Rychle jsem si to oblékla, načež jsem se k němu otočila zády. Bylo to sice nesmyslné, ale stejně jsem to udělala. Oblékla jsem se a vstala. ,,Pojď sem." mávl Vadim rukou na náznak toho, že mám jít k němu. Přišla jsem k němu a otočil mě. Popadl mě za ruce a nandal mi pouta. ,,Co je s Danielem?" zeptala jsem se Vadima s uplakaným hlasem. Otočil mě znovu směrem k němu. ,,To je teď jedno." uchopil mě za paži a táhl mě pryč z místnosti. Vyšli jsme z místnosti a šli zase do té místnosti, kde jsem obvykle. Prošli jsme kolem jedné uzavřené místnosti. Někdo se tam hádal. Vešli jsme do mně již známého pokoje. Monitor, monitor a zase monitor. Kéž bych toho idiota nikdy nepotkala...

Tak je znovu u konce! Původně měl tenhle díl vyjít včera, no něco se nepovedlo a vychází dneska! Budu ráda za každý vote, komentář, follow a sdílení. :) Tak zase příště! :)