Psáno z pohledu: Laury
Počet slov: 523
Komentář: Tohle je moje druhá jednodílovka v životě:-D tak snad máte pochopení:-D..
"Tak zítra?" zeptala se mě má nejlepší kamarádka Lucy.
Naše škola byla na výměnném pobytu v Anglii, a my jsme si už dlouho plánovaly, že zajdeme do obchodu známé skupiny One Direction.
Každá jsme bydleli u jiné rodiny, protože jsme se přihlásily jako jedny z posledních a už nebylo pro dvě holky v rodině místo.
"Zítra." řekla jsem s úsměvem a nastoupila k mé pečující rodině do auta.
Měli malou pětiletou holčičku Karin a kluka stejně starého jako já (15) Lucase.
Viděla jsem jak mě vždycky Lucas sjel pohledem a usmál se pokaždé, když mě viděl. Byl i docela hezký..
Dojeli jsme k nim do domu a já zašla do svého pokoje pro hosty.
Byli docela bohatí takže jsem měla i svojí koupelnu.
Vlezla jsem si po tak náročném dni do teplé vany a užívala si tak klidu dokud můžu.
Přehrávala jsem si památky, které jsem dneska navštívila.
Tower Bridge, Buckinghamský palác, muzeum voskových figurín - kde mimochodem byli i figuríny 1D a tak jsme se s nimi s Lucy vyfotili -, bylo toho opravdu spoustu.
Ve vaně jsem ležela dobrou půl hodinku když jsem se konečně rozhoupla k tomu, abych vylezla.
Oblékla jsem se do svého měkoučkého pyžama s medvídkem, odlíčila se, vyčstila zuby a zalehla do čerstvě vyprané deky.
Ano, prali mi jí každý den protože jsem hodně slintala a paní domácí si toho asi všimla.
Zdálo se mi, že sem do pokoje, za mmou, přišel Niall. Můj oblíbenec. Sklonil se nade mnou a pošeptal mi do ucha.
"Dnes v noci u Tower Bridge.. Budu tam čekat."
Bylo to tak reálné že jsem málem vstala a opravdu tam šla.
Když jsem se s krásným pocitem probudila uprostřed noci, podívala jsem se z okna.
Zdálo se mi, že tam opravdu stojí. Jenže.. Byl to jen sen.
Trošku zklamaná jsem se vrátila do postele a usnula..
"Tak, teď máte rozchod asi dvě hodinky. Pak přijďte sem. A jestli tady nebudete včas, prostě odejdeme!" zavolal na nás náš angličtinář.
My jen souhlasně přikývly a vyrazili směrem k obchodu 1D.
Když jsme před ním stály.., bylo to jako brána do nebe.
I když jsem věděla že tam nebudou, v duchu jsem prostě doufala že alespoň jednoho člena kapely tam spatřím.
Vešly jsme dovnitř. Byl to úplný ráj..
Povlečení,hrnečky,přívěšky,pyžama,kryty,trička, sochy z papíru v životní velikosti,.. Prostě všechno.
Hned jsme se s Lucy rozeběhly a každá si vybrala alespoň polovinu věcí.
Pomalu jsem přešla k těm sochám z papíru. Zdálo se mi, že Niall byl živý. To ale nebylo prostě možné. Stejně jsem neodolala a na tu sochu jsem šáhla.
Stuhla jsem poté když mě papírový Niall vzal za ruku a políbil mi jí.
"Ni-Nialle.." vydechla jsem.
"Proč jsi nepřišla? Čekal jsem na tebe Lauro.."
"Tys tam byl? Myslela jsem, že je to jen přelud.."
"Byl,jsem a budu.." řekl a políbil mě..
Jasan, tohle trochu nedává smysl, ale přišlo mi to jako dobrý konec:-D Snad se líbilo, děkuju za přečtení!<3
Ps: Většinou budu psát kratší sotry:D♥
PS2: Na obrázku se dělá ale snad vám zatím tenhle bude stačit:)
ČTEŠ
FF- One Direction |CZ|
FanfictionZde najedete mé jednodílovky:-) Budou krátké, dlouhé.. Jakékoliv:-D jen doufám, že se vám budou líbit:) -N