FF- One Direction |CZ|

|Niall| for MakyHoran69.

FFka pro tebe:) Doufám, že se ti bude líbit:))

"Tak dobrou mami a tati." dala jsem mým rodičům oboum pusu a chystala se do postele.

To samý udělala má o rok mladší ségra(13).

Zalehla jsem do postele a za chvíli šli i máma s tátou. Poznám to, protože vždycky vržou schody (pokoj mám v přízemí).

Nemůžu usnout. Koukám do stropu a najednou slyším zvuky. Jako kdyby se sem někdo chtěl vloupat.

"Je- je tam někdo?" zeptala jsem se potichu.

"Vem všechno, co má větší hodnotu než 10£, Nialle." říkal nějaký mužský hlas.

"Dobře tati." odpověděl ten druhý.

Mohl mít tak 16-17 let.

Zvedla jsem se z postele a opatrně se přiblížila ke dveřím. Pootevřela jsem je a sledovala. Neměli jsme nic moc cennýho. Jako normální rodina. Televizi, počítač.. Moment. Toho kluka odněkud znám.

Ujistila jsem se, že se na můj pokoj nikdo nedívá a tím pádem mě neuvidí, jak přebíhám.

Přeběhla jsem z mého pokoje na druhý konec obýváku (z mého pokoje do něj rovnou vcházím).

Stála jsem tam a pozorovala toho chlápka. Toho kluka jsem ale ztratila. Hledala jsem ho očima snad všude, ale ne a ne ho najít.

Najednou jsem ucítila něčí ruce na mé puse. Hrozně jsem se lekla, ale snažila se zůstat v klidu.

Otočila jsem se na něj.

Byl krásný. Modré oči, blond vlasy.. Byl téměř dokonalý.

Koukala jsem na něj jako na anděla a pak se konečně probrala.

"Co-co tady dě.." začala jsem řvát, ale on mi znovu dal ruce přes pusu.

"Prosím nekřič." podíval se mi do očí a já přikývla.

Byl jako nějaký manipulátor. Manipuloval se mnou a já nemohla nic dělat.

Spustil svou ruku podél svého těla a prohrábl si vlasy.

"Co to děláte?" zašeptala jsem.

"Ne my, ale můj táta." povzdychl si.

"A proč?" zeptala jsem se nechápavě.

"Nevím. Připadá si chudý." pokrčil rameny.

"Tebe já ale znám.." změřila jsem si ho celého od hlavy až k patě.

"Ty mi taky nikoho připomínáš.." pousmál se.

"Mám to! Vždyť mi jsme spolu byli v Rakousku. Niall, viď?" usmála jsem se.

V prosinci jsme byly dvě školy na lyžařském pobytu v Rakousku a odtud si ho pamatuju.

"No jasně. Bylo to fajn. Jo, a ty jsi Clarissa?" usmál se taky.

"Raději Clary."

"Hele, co vám táta ukradne, přinesu ti zítra před školu. Stejně nemám co jinýho dělat. A mohli bysme někam zajít, vypadá jako fajn holka."

"Díky. To bychom mohli. Tak zítra ve tři u nás před školou?"

"Domluveno. Tak dobrou." usmál se ještě a já se proplížila zpátky do svého pokoje a za chvíli usla.

"Ahoj." usmála jsem se na čekajícího Nialla před školou.

"Ahoj Clary. Tady to máš." podal mi poloprázdnou tašku.

"Moc jste u nás nenašli, co? Máma ani nic nepostrádala." zasmála jsem se.

"Nevím, táta byl takovej divnej včera." pokrčil rameny. "Jako omluvu tě pozvu třeba na kafe?" usmál se.

"Aha..Tak jdeme?"

"Jdeme." potvrdil a šli jsme do nedaleké kavárny.

S Niallem chodíme ven každý den. Jsme teď nejlepší kamarádi a já mám pocit, že za chvilku budeme možná něco víc. Mám ho ráda, ale jestli ho miluju, to nevím.

"Ahoj." objala jsem Nialla, který stejně jako každý den, stál před mou školou.

"Čáu Clary." řekl otráveně.

"Něco se stalo?" zeptala jsem se nechápavě.

"Co by se mělo stát?!" vyjel na mě a já zakroutila nechápavě hlavou.

"Hele co tě žere, Nialle?" zastavili jsme se a Niall kopnul do kamínku před sebou.

"Musíš se pořád vyptávat? Nic mi není! Jen na tebe prostě nemám náladu!" zakřičel na mě.

"Aha,.. Ty na mě nemáš náladu. Tak nevím, proč tady jsi!" rozhodila jsem rukama, otočila se a odcházela pryč.

"Kam jako deš?"

"Daleko od zloděje!"

Tohle jsem prostě nemohla neříct.

"Clarisso?! Okamžitě se vrať!" volal na mě, ale já ho neposlouchala. Běžela jsem až na zastávku a nastoupila na nejbližší autobus.

Jela jsem domů a zamkla se v pokoji. Máma, táta a dokonce i ségra na mě pořád klepali, ale já jim neotevírala. Bylo mi špatně z té hádky. Hádka s milovaným člověkem bolí opravdu nejvíc.

Možná jsem k němu opravdu cítila něco víc. Bolelo mě u srdce. A to hodně.

Asi po čtyřech hodinách jsem konečně vyšla ven z pokoje, protože můj žaludek se ozýval.

Udělala jsem si zapečený toast se sýrem a šunkou a odešla do pokoje. Teda chtěla jsem jít..

"Mladá dámo? Proč si byla zamčená v pokoji?" nadzvedla obočí máma a já si povzdychla.

"Prosím teď ne, mami.." prosila jsem jí.

"Dobře. Musím tě chápat.." objala mě a já se pokusila o úsměv.

"Díky."

Zamkla jsem se opět v pokoji a jelikož bylo už dost pozdě, snědla jsem večeři a šla spát.

Spala jsem jako zabitá. Měla jsem takový divný sen. Nějaký kluk bez tváře na mě stále volal.

"Clary!" ozývalo se hlasitěji a já se pak vzbudila.

Kousek od mé postele stála ve stínu osoba.

Okamžitě jsem se vymrštila z postele a stála jako přimražená.

"K-kdo to je?" zeptala jsem se vystrašeně.

"Já." poodstoupil ke mě. "Niall."

Spadnul mi kámen ze srdce. Ale zároveň jsem byla pěkně naštvaná.

"Co tady chceš?" zeptala jsem se otráveně. "Zase si jdeš něco ukradnout?" odfrkla jsem si ironicky.

"Omlouvám se. Moji rodiče se rozvádějí. Kvůli tátovi." sklopil hlavu.

"Aha. To mě mrzí."

"Nemusí." povzdychl si a chvíli bylo trapné ticho.

"A jestli si jdu něco ukradnout?" pousmál se a já cítila divný pocit v žaludku.

Podívala jsem se na něj a on se přiblížil a přisál se mi na rty.

"Tvoje srdce."

_______________

Omlouvám se, že je až dnes, ale včera už jsem doopravdy nestíhala:/

Snad se líbilo, i když mi to moc nedává smysl, ale tak nevadí:D;))

Další FF bude pro @KateVankova s Niallem:)

Doufám, že mě ještě něco napadne:D:)

Love ya all!

-N