☆ Together Forever My Dear Love ☆

17. kapitola

Adrien

Ráno nás probudil její budík. Včerejšek byl super, nikdy bych nevěřil, že její rodiče budou hrát polštářovou bitvu. ,, Dobré ráno kocourku.'' ,, Dobré beruško.'' Oblékli jsme se, najedli a šli do školy. Stihli jsme to celkem dobře, což znamená tak čtyři minuty před zvoněním. ,, Dnes budeme probírat historii pohádek.'' No bezva, vážně záživné téma! Hodina trvala snad nekonečně dlouho a tak jsem měl dost času přemýšlet. Proč se mě Mari včera zastala? Nemusela, ale přesto to udělala. Že by to měla stejně? Možná, že její vztah ke mně sílí stejně, jako ten můj k ní. Z přemýšlení mě vyrušila učitelka. ,, A za úkol máte přečíst si  Popelku.'' No potěš, teď máme číst Popelku! Boha, kam jsem se to dostal?! Pak zazvonilo. O přestávce a vlastně celý zbytek školy jsem přemýšlel o Mari. Nakonec jsem došel k závěru, že to má stejně. Ale pomalu. Sám ještě nevím, co vlastně cítím. ,, Haló, planeta Země volá Adriena!'' Uslyšel jsem Marinettin hlas a uvědomil si, že stojím nehybně před školou. Cuknu sebou a otočím se na ni. ,, Jdeme?'' ,, Jasně, byl jsem ponořený do myšlenek.'' ,, No to vidím!'' Rýpne si do mě a zasměje se. Já se zasměju taky a společně jdeme k Mari. ,, Mám hlad. Co si uděláme?'' ,, Co bys řekla?'' ,, Palačinky.'' ,, Uhádla si! Tak začneme?'' ,, Kocourek se nemůže dočkat, co?'' ,, Ne-e, nemůže.'' Tak jsme začali dělat palačinky. ,, Můžu si to zkusit?'' ,, Ne, víš jak to dopadlo minule!'' ,, No ták!'' ,, Ne-e!'' Udělal jsem na ni psí oči, ale nefungovalo to. ,, A mužů je aspoň ozdobit?'' ,, Fajn.'' Potom co Mari dosmažila čtrnáctou palačinku, přišlo na řadu moje umění. O chvíli později už jsme jedli. ,, Mmmm, to je božské!'' Řeknu s plnou pusou a Mari se jen zasměje. Pak jdeme k Mari do pokoje. ,, Co budem dělat?'' ,, Nevím, nemáš nějaký nápad?'' ,, Ne beruško.'' ,, Počkat!'' Mari se na mě ušklíbla a vytáhla z batohu svůj mobil. ,, Mari, opovaž se!'' Ale bylo pozdě, Mari zapla mlp písničky! ,, Mari!'' ,, Co je? Nemůžu za to že nejsi Brony!'' Když to dořekla, začala se smát. To už jsem nevydržel a začal se smát taky. Když smích přešel, zapli jsme televizi a dívali se na Poníky. Když tato chvíle utrpení uběhla, šli jsme do parku. Tam jsme si dali zmrzku a sedli si na lavičku. ,, Co budem dělat až dojdeme dom?'' ,, Co takhle já, ty, popcorn a film?'' ,, Nezní to špatně.'' Ušklíbnul jsem se a šťouchl do ní. Mari se usmála a já taky. Dojedli jsme zmrzku a šli zpátky. ,, Co si pustíme?'' ,, Co takhle Letopisy Narnie?'' ,, Klidně, ale zítra vybírám já beruško.''
,, Dobře kocourku, ale něco rozumného.'' ,, Neboj.'' Zapli jsme film a donesli popcorn. Musím uznat, že film to není špatný. Když to skončilo, převlékli jsme se a vylezli na postel. ,, Přečti mi pohádku o Popelce. Prosím!'' ,, Kocourkovi se nechce plnit domácí úkol?'' ,, Prosím!'' ,, Tak fajn.'' A tak jsem tam ležel, díval se na Mari a poslouchal. Vypadala krásně! Když dokončila pohádku zeptala se ,, Zapleteš mi copy?'' ,, Jasně.'' Miluju se jí hrabat ve vlasech. Když jsem byl hotový, šli jsme spát. Lehli jsme si jako vždycky a za pár minut jsme oba usli.