On? /Jerome Valeska (DOPSANÉ)

53. Kapitola

Další den. Zase ráno a já se probouzím v ložnici. Ale ne sama. Na kraji, zády ke mě, leží Jim a vedle něj pistol. Rychle jsem se posadila a došoupala svůj zadek, až na kraj postele. Jim se probudil, rozespale se na mě koukl a usmál se. ,,Dobré ráno..“ ,,Co tu děláš??“ ,,Ležím. Hlavně klid.. v noci mi Harvey volal, že se Valeska pokusil utéct, tak abych tě ohlídal. Proto jsem tu a semnou ta pistol..“ sedl jsi. ,,Já už se lekla že...“ ,,Jsem policista a ty ještě nezletilá holka. Nejsem Jerome, neboj..“ odešel i s pistolí. Oblékla jsem se a umyla v koupelně. Došla jsem do obýváku. ,,Liso?“ ,,Ano?“ ,,Víš.. včera jsem... zavolal jednomu známému a... ten zařídil, aby jsi mohla za Jeromem do Arkhamu. Je to dost špatný nápad, když se pokusil utéct, ale pro tebe..“ ,,Díky!“ vykřikla jsem a skočila na něj. Spadli jsme na gauč. ,,Díky, díky, díky, díky, díky, díky!“ dala jsem mu pusu na tvář, slezla z něj a odešla do kuchyně.

****

,,Tak jedeme?“ zeptal se Jim. ,,Jo!“ skákala jsem jako malé dítě. Nasedli jsme do auta a jeli. ,,Jsi si jistá, že ho chceš vidět?“ koukl na mě. ,,Jo! Teda.. já vlastně ani nevím. Ve mě se míchají názory jak zelenina v polévce.. jedna strana ho chce vidět, chce ho cítit a být s ním, ale ta druhá... brečí a řve. Ale převažuje to dobré..“ pousmála jsem se a koukala na svoje prsty. Jen nahlas zklamaně vydechl.

Za 20 minut jsme sem dojeli. Arkham. Skutečný Arkham. Je větší, temnější a rozpadlejší. Jim mi otevřel dveře. Držel si mě u těla a vedl mě. ,,Co ti je?“ ,,Nic, mám o tebe strach. Jsou tu padouši a-“ ,,Hele, Jerome nebude chybět u ničeho velkého. Stoprocentně se za chvilku objeví..“ ,,A tím mě chceš utěšit?“ ,,Ne, jenom.. jsi mě kdyžtak ubraní. Teda doufám...“ šeptla jsem druhou větu.

,,Tudy..“ ukázal na zrezlé dveře. ,,Ty nejdeš?“ koukla jsem na něj nedůvěřivě. ,,Ne, je tam Jerome a... nemám zájem ho znovu vidět. Slibuju, že tady na tebe počkám..“ ,,Fajn..“
Vešla jsem do místnosti. Stála tam ostraha. Jerome seděl zády ke mě. Skoro se nehýbal. ,,Ahoj Jerome..“ usmála jsem se z pohledu na jeho ohnivé vlasy. Prudce otočil hlavou a široce se usmál. Ostraha hned zbystřila a sahala po pistolích. ,,Ne, to je v pořádku.“ řekla jsem strážným. Jerome se zvedl a šel ke mě. ,,Ahoj Kotě!“ objal mě. ,,Taky tě ráda vidím. Hrozně jsi mi chyběl..“ stiskla jsem ho pevně. ,,Potřebuju tě..“ cítila jsem, jak z něj čiší emoce. Koukl se mi do očí a políbil mě. Ostraha na nás koukala, jako na zjevení. ,,..Zlato.. to asi nepůjde. Taky bych chtěla, aby jsi mi byl na blízku, ale nepůjde to..“ řekla jsem se sklopeným obličejem. ,,Valesko, odstupte od ní.“ řekl jeden ze strážných. ,,Nechte ho..“ Proč ho najednou doháněli? Sáhl mi pod triko. ,,Každý má svý potřeby, vy taky rád souložíte se svou mladou, ne?“ nadzvedla jsem jedno obočí. ,,To ano, ale on si to nezaslouží.“ řekl další. Všichni čtyři na mě koukali. ,,A hlavně ta jeho, není pod zákonem.“ řekl 3. ,,Aby jste vy neměl ksicht pod mou botou!“ vyjel po něm Jerome. ,,Klid..“ pohladila jsem ho po vlasech. Byl jako malé dítě. Usmál se na mě. Ne šíleně, ale něžně. ,,Holka, jak ty to děláš...?“ ,,Já? Co dělám?“ ,,Nekoukejte na ni..“ pěnil Jerome. ,,Nech toho, Jerome.“ ,,Nerozkazuj mi! Chráním si svou královnu, tak mi do toho nekecej.“ odstrčil mě. V ruce měl najednou revolver, a já věděla, že je zle.

Ahoj maniaci❤ další kapitola je tu^^ Jim věděl, že to není dobrý nápad. No jo no:D trochu pozdě..😅😂 tak jak myslíte, že to dopadne?😱 že by příští kapitola byla konec?😱😄