97. Kapitola

225 16 6
                                    

-Rozi-

,,Harley! Co se ti stalo?" sletěla jsem k ní na zem. ,,To... nic." usmála se.
Měla monokl, roztržený ret a obočí. Řeznou ránu na lýtku a na čele. Přesto se usmívala.
,,Kdo ti to..?" kroutila jsem nad tím hlavou. Pevně mě objala. Cítila jsem, jak její horké slzy dopadají na triko.
,,Kdo to byl?" zeptala jsem se a koukla jí do očí. ,,Slib mi, že to necháš být..." sklopila pohled. ,,Ale-.. dobře." povzdychla jsem si. ,,Joker.. kdo jiný. Ale je to v pořádku. Jsem zvyklá... jen to bolí. Ale to do vztahů patří.. teda do našeho vztahu ano." usmívala se.
,,Harley... jsi opravdu silná. Obdivuji tě, vážně.. na tvém místě už bych ho dávno rozbodala.." ,,To bych.. - teda jemu - nikdy neudělala. Já ho vážně miluji. Nikdy bych-" ,,Kde jsi ty čubko?!" přerušil ji chrchlavý vrčící hlas. Ozvala se rána. ,,Hej!! Vím, že jsi tu!" zařval.
,,Harley.. zalez do koupelny. Jen.. mi půjč revolver. Neboj se, věř mi..." usmála jsem se. Chvilku na mě koukala. Pak mi ho ale dala a opatrně a potichounku se zamkla do koupelny.

Šla jsem za vrčením. ,,Slyším tě.." uslyšela jsem jeho hlas spojený se smíchem. ,,Já tebe taky, ty podělanej klaune." ušklíbla jsem se. ,,Rozi?" koukl vyjukaně. ,,Baf, zmalovanče.. nech Harley na pokoji nebo ti natrnu tu červeně zmalovanou hubu!" začala jsem se smát. Přidal se ke mě, ale pak utichl. ,,Jsi zlá.. asi ti budu muset naplácat. Zřejmě můj syn nepochytil nic z mé strany.. snad jen to, že mu vše sluší.." uhladil si zelené nagelované vlasy. ,,Víš.. Harley je pryč. Tady je její pistol. Mám ti vzkázat, že bude tam, kde ji nenajedeš... rozloučila se semnou, když vyhnala Guna." řekla jsem hranou lítostí.

,,Ona... je pryč?" jeho tělo se podivně uvolnilo. ,,Ano.." potvrdila jsem. ,,Kam.. kam šla?" koukal tak prázdně.
,,Nevím, promiň.." pokrčila jsem rameny. ,,Ona tu vážně není...? Já.. já... bral jsem ji jako samozřejmost. Myslel jsem, že mě tu nenechá.. že by to nedokázala..." začal se hroutit. Sedl si, skoro až padl na gauč a obličej si opřel do dlaní. Lokty měl na kolenou a nepravidelně dýchal.
,,Je pryč... musím ji najít. Musím ji najít. MUSÍM JI NAJÍT!" vyletěl ze sedu, vzal si stříbrné sako, hodil si ho přes vínovou košili a šel ke dveřím.

,,Jokie?" řekla jsem sladce. Koukl na mě. Vypadal tak zničeně. Takhle jsem nikdy žádného magora neviděla
,,Tvoje holka.. je v koupelně. Jen si uvědom, že není samozřejmost. Chovej se k ní líp, hm? Aa... tohle byl můj nápad, tak jí to nevyčítej. Za nic nemůže.. nedůvěřovala mi." řekla jsem mu pravdu.
,,Ty jsi fakt mrcha.." usmál se nadějně a rozběhl se ke koupelně. Ale Harley stála ve dveřích.
Chytl ji za boky a jemně ji políbil. Harley ho chytla za hlavu a prohrábla mi vlasy. ,,Puddin'.. miluji tě." ,,Věř mi, že to ode mně už neuslyšíš, ale... musím ti to říct. Miluji tě a tvůj život pro mě znamená víc, než ten můj... prosím, neopouštěj mě. Vím, že jsem špatný přítel, ale.. ty jsi dokonalá přítelkyně." koukal ji do očí. Harley se nejspíš nevědomky pousmála a objala ho.

Ahoj maniaci❤ tohle byla kapitolka převážně o Harley a Jokerovy, ale s tím se musíte smířit😅😅💞
Dneska je to druhá kapitola a vážně poslední.. zítra je předposlední den školy a já umírám.
Nechci, aby tenhle školní rok skončil... odejde mi jedna z nejlepších kamarádek. _StefieMagcon_94 💕💕🔥💞👑 nejvíc holka, kterou jsem měla čest poznat. Je super mít někoho, kdo vás chápe a každý "pracovní" den ho vidět😍 ale teď ji ztratím...😭❤ bude mi tak koc chybět. Tenhle ročník mi bude chybět. Ty chvíle mi budou chybět..🔥👑

Zítra pa..

On? /Jerome Valeska (DOPSANÉ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat