Will a Elizabeth (Piráti z Karibiku) - POZASTAVENO

Two

,,Čekáme tu na otce, že ano?" Opatrně se mě zeptala Am. To mě zaskočilo. Jak o něm ví? Ani nikdo ze služebnictva to nevěděl. Nakonec jsem usoudila, že nemá cenu lhát.

,,Ano. Jak o tom víš?" Optala jsem se pro změnu já. Vítr mi foukal do obličeje a rozháněl vlasy. Tiché šumění moře mi připadalo tak nádherné, a hned jsem si vybavila všechny ty plavby. Ani nevíte, jak mi to chybí.

Už jako malá jsem si přála spatřit piráty a nakonec se stát i jednou z nich.

Ale dnešní doba zakazovala, aby ženy dělali něco takového. A to já nenávidím, když režim zakazuje ženám, aby dělali něco nebezpečného, co pro ně není vhodno.

Když mě poprvé uvěznil Barbarosa na pirátské lodi (Sparrowova Černá perla), vůbec jsem neměla strach, ani jsem nebyla smutná, že se nevrátím. Byla jsme odhodlaná, dát se do dobrodružství.

,,No víš" začala ,,našla jsem jednou staré noviny. Byla si na nich ty a táta. Měli jste se brát, ale oba jste byly zatčeni. Tebe zachránil děda, ale mého otce jste tam museli nechat" odmlčela se a já využila té chvíle ,,Nenechala jsem ho tam pro nic za nic. Jela jsem dokázat jeho nevinnost" protestovala jsem. Tady vidíte jak jsou noviny nepravdivé.

,,Věřím ti. Ale o to nejde. Jde o to, že jsem ho viděla. Nikde po domě nejsou jeho portréty" posmutněla a já toho zalitovala ,,Ale k věci. Když jsem jednou byla pro Emmu v hospodě, řekla mi ať tu chvíli počkám a za chvíli přijde. Bylo to asi před týdnem" Ali byla její nejlepší kamarádka a její rodiče vlastnili hospodu. Několikrát jsem tam Mer pouštěla, ale jenom opravdu výjmečně.

,,Když jsem tam tak seděla, zaslechla jsem jak se vedle mě baví tři chlapy, kteří popíjeli pivo. Vím, že se nemá poslouchat, ale já prostě musela. Zaslechla jsem totiž jak se baví o Bludném Holanďanovi a jeho kapitánovi, který se má vrátit za týden. Také jsem zaslechla, že se může vrátit jen jednou za deset let. Koloval mezi nimi portrét toho kapitána, ale já jsem se mohla naklánět, jak jsem chtěla, ale stejně jsem nic neviděla.
Nakonec potom večer, když jsem jí šla doprovodit, už tam ti chlapy nebyly, ale zůstal po nich portrét toho kapitána. Všechno to do sebe zapadalo..." na to jak je malá je až moc chytrá.

Věděla jsem jakou otázku mi chce položit a tak jsem na ní rychle odpověděla ,,Nechtěla jsem, aby ses cítila jako já. Bylo pro tebe snažší vědět, že je mrtvý a že ho už nikdy neuvidíš. Ani nevíš jak se cítím já a....." posmutněla jsem. Vím, že Will by dnešek nezmeškal, ale proč tady tedy není?

Nakonec Mer usla a já zničeně pozorovala západ slunce. Čekala jsem na ten okamkžik, ale ani ten nenastal, žádná zář a ani Will. Začala jsem panikařit. Určitě se mu něco muselo stát.

Pak mě napadla jistá věc, která by mi mohla pomoct. Ne věc, ale člověk. (Zkuzte uhádnout kdo)

Mer jsem nakonec vzbudila, pobalila věci a ještě se podívala na obzor. Nevím proč, ale pořád jsem měla naději, že se vrátí. ,,Mami, pojď" vyzvala mě Mer a společně jsme se vydali domů. Dnes jsem už služebné dala volno a tak jsem Mer uložila do postele sama. Chtěla přečíst pohádku, ale já ji strašně moc ráda říkala bajky.

A proto jsem tedy spustila jednu, kterou mě naučila minulost. ,,V dalekém močále žila, byla jedna velká zelená žába. Žilo se jí tam krásně, až moc. Jednoho dne přišel na břeh šťír a povídá žábě 'převez mě přes řeku' a žába na to 'proč bych to dělala? Stejně mě zabiješ' protestovala žába, ale štír se nedal 'proč bych tě měl zabít? Když tě zabiju, tak se potom nedostanu na druhý břeh' to žábu zarazilo, štír měl pravdu a tak si ho vzala na záda. V půlce cesty štír zabil žábu a vylekaná žaba se ptala proč to udělala a štír odpověděl 'mám to v povaze' " tak a to byl konec.