Temnota v srdci

Rozum

Ahoj, tento příběh bude mít jen dvě kapitoly. Rozum a Šílenství. Pro některé to může být depresivní a nepříjemné. Jenže, jelikož nejsem zrovna veselý člověk a extrovert, skrývám své pocity a z toho vznikl tento příběh. Snad se vám bude líbit. Vaše SWWTRH.

Tma. To jedné, co jí dělá společnost. Avšak tu je ještě něco. Kapky vody dopadající na studenou zem. Kde se berou ty kapky? Kde to je?

I přes pokusy se pohnout, zůstává přišpendlená k zemi jako motýl ke stěně. Je bezbranná jak moucha. Malá jako blecha v kožichu.

,,O co se sakra snažíš? To nevidíš, jak moc zraněná si? I přesto tu chceš blbnout se zbytečnostma jako je pohyb?" Ozve se nedaleký hlas.

,,A Co podle tebe mám asi jiného dělat?" Odpoví mu podrážděně. Přesto byste v jejím hlase našli i špetku beznaděje a strachu.

Hlas se přibližoval. ,,Ty se snad bojíš?" Optal se s nechutí a povýšeností.

,,Ne!" Křikne dívka, které se v krku tvoří malý knedlík. Ví, že pokud se rozpláče, ukáže mu svou slabou stránku.

,,Kecáš. Jsi jen ufňukanej malej fracek!" Zasměje se hořce.

,,To... není pravda..."  Řekla dívka potichu. Slzy už jí tekly proudem, avšak na hlase nedala nic znát. Tak odtud se braly ty kapičky. Poznala dívka.

,,A vlastně... Kdo jsi?" Optala se dívka opatrně.

,,Já... Jsem tvé temné já. Tvá druhá strana mince. Tvůj pravý opak..." Odpoví temný hlas. ,,Neříkej to v hádankách." Osočí se dívka skrčená tak, aby alespoň trochu svému tělu dopřála teplo.

,,Dobrá, jak chceš. Jsem tvůj úhlavní nepřítel, avšak jsem i tvou nedílnou součástí. Šílenství jméno mé."  Řekl nadřazeně hlas.

Kdyby všude nebyla tma, možná by i dívka viděla tu úklonu, kterou předvedl. Ano, šílenství měl podobu mladého muže, značně poznamenaného jeho činy, jeho samotou. Oproti němu byla dívka čistá a nevinná jako jarní kvítek, bílá jako svatební šat, klidná jako vodní hladina linoucí se na jezeru. Ano, byli naprostý protiklad. Ale byl tu problém. Ani jeden nemohl žít bez druhého. Byli spojení silným poutem, nerozlučným. Když by dívka vzdala svůj boj, šílenství by vyhrálo a naopak. Musela zůstat rovnováha mezi jejich činy.

,,Ty jsi Šílenství?" Optala se nevěřícně a vyděšeně dívka.

,,Ano, a tebe donutím ztratit tvou dominanci." Štěkl po ní a pomalu se k ní přiblížil. Dívka zde zastupuje velkou část. Jako Rozum nesmí chybovat a povolit. To vše by jí stálo život. A tomu musela za každou cenu zabránit.

Uplynula spousta času. Oba unavení držením svých břemen. Náhle ale cosi jejich únavu zahnalo. Jakýsi kousek naděje. Jenže tento kousek naděje rozpoutal obrovskou pohromu. Začal boj rozumu a šílenství. Boj o lásku. Láska byl malý klouček, naprosto bezbranný a vystrašený. To, co viděl ho děsilo. Přinesl sebou do temné jeskyně světlo, které mu nyní odhalilo pohled na svázanou dívku ležící na zemi jak těžce oddechuje. Nad ní se skláněl vysoký chlapec s nožem v ruce. Ten nůž byl namířený na dívku, která už nebyla tak čistá a klidná. Byla zašpiněná a vystrašená. Když uviděla malého chlapce s lucerničkou, vytřeštila oči mnohem více než doposud.

,,Uteč! Utíkej odsud." Křikla hlasitě a vážně dívka. Byla okouzlena vzhledem obou chlapců. Viděla jizvy na vysokém, skoro dospělém muži. Pohledem spočinula i na jeho očích. Byly temné, bez jiskry lemovány hustými tmavými řasami. Nemohla si pomoci a nedívat se na něj. Po chvíli se však zalekla tmavého záblesku značící jen špatné věci. Po odvracení pohledu, pohlédla na mladíčka v kraťasech a bílém tričku. I ten jí okouzlil. Sála z něj naděje, čistota, láska a přátelství. Toto jako svatozář obklopovalo jeho tělíčko. Jeho světlé vlásky mu spadaly do modrých očí. Na něj by se mohla dívat věčně, ale nešlo to. Musela ho odsud dostat, aby byl v bezpečí. Musela ho zachránit před ním.

,,Ale, ale... Další nový návštěvník." Zašklebilo se Šílenství a pomalu zamířil k mládenci.

,,To nesmíš," křikla dosud spoutaná a zraněná dívka. To, co se stalo nejde popsat slovy. Ale ten, kdo to zapříčinil byl rozhodně malý, nevinný a zářivý chlapec.

Nůž zasáhl dívčin bok. Z rány začalo okamžitě téct několik červených pramenů. Dívčina krev byla světlá až skoro narůžovělá.

,,Cos to..." Nemohlo uvěřit Šílenství. Nemohl uvěřit, že se mu konečně povedlo poranit rozum. Jenže něco v něm bylo smutné, až sžírající. Nevěděl však co. I ona poraněná dívka měla stejné pocity. Možná dokonce silnější. V onu chvíli si uvědomila chlapcův úděl a okamžitě ho objala a odtáhla pryč.

,,Nemůžeš tu sám zůstat." Pověděla smutně, ale přesto láskyplně.

,,Proč bych nemohl, když si mě sama přivolala?" Zeptal se chlapec. Ano, chlapec se objevil díky dívce. To ona pociťovala nenaplňovanou a nebezpečnou lásku k chlapci, s kterým strávila nejvíce času. Litovala toho. Velmi toho litovala. Kdyby zde byla sama, bez svého společníka, nic z toho by se nestalo.

,,Máš pravdu. Je to má chyba." Plakala dívka malému chlapci do ramene. Věděla, co se s ní stane. Musela oba chlapce od sebe držet dál. Nesměla dopustit, aby se nějakému z nich něco stalo. Jenže byl tu ten zvrhlý, šílený a psychopatický kluk.

Ten vše ztěžoval svými pronikavými slovy. ,,Já si počkám na to, až si ho přestaneš hlídat. A věř, že dopadne hůř než ty." Zašklebil se ohavně. Dívku to vylekalo natolik, že sebou prudce trhla a rozpomněla se na zranění.

,,Ochráním tě za každou cenu." Řekla odhodlaně a ukolíbala klučinu v náručí. ,,I kdybych měla zešílet..."

Uběhlo několik dní. Chlapec s od dívky nehnul ani na krok. Bal se. Velmi se bál. Ale dívka na tom byla hůř. Dívka se bála následující bolesti ze ztráty chlapce. Sužovala jí také bolest ze zranění a strachu. Spoustu dní už nespala. Měla černé kruhy pod očima, její šat byl skoro černý, její oči ztrácely jiskru. To znamenalo jen jediné. Blízkou záhubu.

,,Copak se nám to tu děje?" Ptalo se Šílenství. Nevěděl o nastávající hrozbě, postihující dívku. Neviděl její zranění, její bolest, její utrpení. Viděl jen zesláblé tělo, které tak moc chtěl odstranit. Dále viděl chlapce tisknoucího se k zuboženému tělu. V hlavě měl jen jediné. Zkázu a vítězství. Nastal večer a dívka se jen z těží držela vzhůru. Pokud usne, zahubí tím chlapce i sebe. Ptáte se jak může zahubit sebe? Odpověď je jednoduchá. Vytvořila si silné pouto mezi oběma přítomnými. Když by se jednou z nich něco stalo, posmutněla by, ale dostala by se z toho. Avšak, kdyby její milovaný zabil jejího jediného přítele, ztratila by kontrolu nad sebou a ze zoufalství by provedla zlé věci. Věci, co se nedají vrátit zpět. Věci spáchané instinktivně a pod vlivem pomsty. Ta, co vše zavinila, vše odčiní.

,,Proč nespíš?" Vytrhl jí z myšlenek chlapec.

,,Kdybych usnula, tak bych si to nikdy neodpustila." Pošeptala mu.

,,Ale já chci abys byla krásná." Popotáhl chlapec a dívka nemohla odolat. Zhasla světlo a chlapce převalila na své místo. Slyšela blížící se těžké kroky. To bude její sbohem. Teď už budou spát spolu až navěky. ,,Dobrou noc." Zašeptala naposledy. Poté jí následovala jen silná rána a nekonečná tma.