Jeho oči přihlížely ty mé a já se mu koukala do hlouby duše. Bylo to jakoby sem vyděla sebe, ale v jiném těle. Přejel mi mráz po zádech a já zalapala po dechu. Ten pocit byl nezapomenutelný a nemohla jsem uvěřit tomu co se dělo dál.
Zvedla jsem přátelsky ruku a dala ji před sebe. Cukl sebou a poté se ke mě zpět přiblížil. Byl jako pes. Začal mi očichávat ruku a následně si do ni položil tvář. Odendala jsem oční ontakt a ucitila jsem ránu jak tvrdě jsem dopadla na zem. Zamyslela jsem se co se asi tak mohla stát. Max stál přede mnou a bránil mě vlastním tělem. ,,Vypadni odtud, počkej v uličce!!!" Zařval na mě a já ho poslechla. Vyběhla jsem na chodbu a sedla si před pokoj č. 11. Uslyšela jsem jak Max zařval a vyběhl ven. Okamžitě za sebou zavřel dveře. Uslyšela jsem tu samou ránu jakou jsem slyšela když jsem tu byla poprvé. On narazil do dveří. Max lapal po dechu. Tekla z něj krev. Vstala jsem a podepřela jsem ho pod rameny. Došli jsme do jeho pokoje. Měl podrápaný hrudník. Začala jsem ránu čistit a obvazovat.
Konečně se mi podařila krev zastavit. Max upadl do bezvědomí, přišel o spoustu krve. Celá jeho postel byla nyní po částech rudá. Zvedla jsem se od něho. Rozhlédla jsem se po místnosti uviděla jsem kamery. Kamery byly po celém tomhle domě i venku a... no prostě všude. Byla tam i kamera do dvanácté "kobky" on tam byl, byl v rohu a jakoby brečel. Vypadal smutně a mě ho najednou bylo líto, ten pocit byl... jako bych vydělá svoji duší v cizím těle. Jako bych byla před zrcadlem, které mi změnilo tělo ale né duši. Max zakašlal a tak jsem se obrátila a dala mu napít. Vyšla jsem ze dveří a zašla ke mě do pokoje.
ČTEŠ
Krví Malované
HorrorJmenuju se Arané. Je mi 16let a baví mě malovat. Miluji temnotu a tak chodím ráda chodím po večerech do lesů za náš dům. Jednu noc se to zvrtne a já se propadnu peklu.
