Krví Malované

Jsem první...

Zadivila jsem se a radši jsem ani necekla. ,,Pojď nebo jsi bez večeře" zavolal na mě a já se rozběhla k domu. Stále jsem pozorovala okno kde byla ta dívka. Vešla jsem do domu a ucítila jsem jídlo. Byly to palačinky. Dostala jsem na ně strašnou chuť. Max mi podal talíř na které byly dvě palačinky. Vzala jsem si je do ruky protože tam byla jen jedna židle. Sedla jsem si do tureckého sedu u sebe v pokoji. Snědla jsem si jídlo a zalezla pod deku. Přemýšlela jsem nad tím co myslel tím "nikdo to ještě nedokázal" pomalu jsem zavírala oči. Usla jsem.

Zaslechla jsem řev a pak třísknutí dveří. Rychle jsem vstala a oblékla si triko, oddechla jsem když jsem se koukla do zrcadla a došlo mi, že tohle tryko je celé od krve kvůli tomu malému, nevinnému dítěti. Vyšla jsem ven z pokoje a ucítila vůni z kuchyně. Vydala jsem se tam kouknout. Max seděl na židli a jedl vejce se slaninou. Na mě čekal jen čaj a chleba s máslem. Sedla jsem si. ,,Dobré ráno" vyhrabala jsem ze sebe a začala jíst. ,,Hmm.." odpověděl mručením. Nevypadal nadčeně a z čela mu tekla krev. Můj instinkt mě nenechal v klidu. ,,Jsu v pořádku?" řekla jsem bez přemejšlení. Přestal jíst a zvedl se. Jídlo zůstalo na stole a já jen udiveně koukala jak odchází do svého pokoje. Dojedla jsem si svou snídani a došla jsem si pro blok. Sedla si na postel, teda jestly se tomu tak dalo říkat a otevřela první stranu. Každý koho jsem zde namalovala měl i na obraze ten vyplašený smutný výraz a to jsem nemohla pochopit. Jak to někoho může bavit? Vždyť to není nic pěkného. Pohlédla jsem na poličku. Byly tam postaveny nádoby na ingoust s krvý těch které jsem malovala. Zahodila jsem blok a vyšla z pokoje. Opatrně jsem zavřela dveře a vydala se chodbou hlouběji do domu. Vzpoměla jsem si na tu dívku v tom pokoji. Nechápala jsem jak je možné že je zde již 4měsíce. To bych asi nevydržela. Teda pokud tu nebudu ještě dýl. Zahlédla jsem pokoje. Vypadalo to jak v psycho léčebně. Dveře byly ze železa a nahoře měli malé okénko. Má zvědavost neměla meze a tak jsem došla k prvnímu oknu. Bylo tu asi 13dveří takže to není složité obejít. Zvedla jsem se na špičky a pohlédla do pokoje. Byl prázdný, postel byla rozbytá mřížované okno bylo vysklené. Popošla jsem ke druhým dveřím bylo to to samé. To se opakovalo k posledním dvoum pokojům. Dvanáctý pokoj byl velý pomlácený a to malé okénko bylo vysklené. Nechápu jak se to někomu povedlo, ale stalo se. Znovu jsem se zvedla na špičky a pohlédla do pokoje za dveře.
Někdo mi dal pěstí a snažil se mě přitom chytit. Spadla jsem na zem a hlavu jsem si narazila o ty třinácté železné dveře. Slyšela jsem hrozné zvuky. Bylo to jako by byl posednutý ďáblem. Jeho ruka která se na mě snažla dosáhnou byla od krve. Zrychlilo se mi dýcháni a pomalu jsem se začala zvedat. Ruka zajela zpátky do pokoje a ten člověk vykoukl zkrz to okénko. Málem se mi zastavilo srdce při pohledu na tu holou hlavu. Jeho vlasy byly vytrhané takže celá hlava byla od krve. Jeho oči vypadaly jakoby se je pokoušel vyškrábat a ústa byla rozkousaná a dolní ret chyběl. Byl to strašný pohled. Chtělo se mi brečet a při tom jsem měla strach. To mě čeká? Nebo, co se stane?