Devět z deseti

Můj nový domov

Vyrostla jsem v Kanadě. Byla tam zima, milý lidé a v lesích jste mohli zahlédnout některá chráněná zvířata. Samozřejmě že tedy umím anglicky. Ale kanadská a britská angličtina by mohli být velmi rozdílné.

Na to jsem myslela při cestě letadlem. Jak se dorozumím v Anglii. Angličtina a základy francouzštiny se najednou zdály nedostatečné. Půlka lidí v letadle mluvila divným přízvukem a jejich výslovnost zněla jako z jiné planety. Ta druhá půlka ani nemluvila anglicky.

Moje strachování nezlepšil fakt, že letuška kterou rodiče pověřili ať na mě dá pozor mluvila pouze francouzsky a má francouzština byla jen základní. Na letiště jsem jela sama autobusem. Rodiče koupili lístek po internetu a dali mi písemné potvrzení že mám jít sama. Nechtěla jsem tam jít. Zamkla jsem se na WC a bylo mi jedno že mě rodiče nemají rádi, jenom jsem chtěla ať přijedou a odvedou mě domů. Abych tu nemusela být sama. Abych tu vůbec nemusela být.

Pak někdo zaklepal na kabinku a protivný hlas se ozval: "Představ si, většina lidí na letišti nemá čas aby čekali až se slečna uráčí a uvolní záchod.".

A mě došlo že pro mě NIKDO nepřijde.