34.

122 26 2
                                    

Poté Shawna vzali na jeho vysněnou školu, byla jsem ráda, ale dny ubíhaly a Shawn musel na celý rok odjet pryč.

„Ahoj princezno, vrátím se co nejdříve budu moct," objal mě zezadu, lehce a sladce mě políbil.

„J-já n-nechci, aby jsi odjel, Shawne," objala jsem ho silně a on se usmál, byla to strašně dojemná chvíle, uznávám, že horší, jak když měl rakovinu to nebylo.

„Neboj, vrátím se. Nebude to trvat dlouho, uvidíš, utíká to rychle," usmál se, dal mi poslední polibek na rozloučenou, zamával mi, odložil si potřebné věci do auta a odjel.

Poslední co jsem slyšela bylo jeho sladké ahoj, které jsem nikdy v životě slyšet nechtěla.

Poté co odjel mi jen zbývalo zavolat Nashe ať přijede za mnou, vždycky mě dokázal aspoň trochu rozveselit.
Pokaždé když se něco děje, tak u nás klidně přespí, jak dlouho chci. Shawnovi to také nevadí, přece je to jeho dobrý kamarád a znají se opravdu dlouho.

Přála si, aby Shawn dokončil školu a přijel co nejdříve domů.

Dobře, teď je to zase smutný😭😭😭
Shawn sice nemá rakovinu, ale odjíždí na rok. Zase jsem tak strčila někoho z Magconu😂musela😂
Doufám, že se vám kapitola líbila, byla delší, jak obvykle.

60 wishes (S.M) |Short story|✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat