52.

94 22 4
                                    

Za Shawnem mě po delší době pustili, ale předtím než jsem vešla do jeho pokoje, jsem se zeptala, jestli to není zase rakovina.

„Pane doktore, tak co mu je?" měla jsem už slzy v očích.

„Ještě pořád nevíme, ale obáváme se, že je to zase rakovina krve," v tu ránu jsem se histericky rozbrečela, za mnou vletěl Nash, který to nějak zjistil a začal mě utěšovat.

„Rose, všechno bude zase v pořádku," podal mi svůj kapesník a sedl si vedle mě.

„Chcete teda za ním jít?" přikývla jsem. Přicupitala jsem k němu a políbila ho na tvář, vypadal jinak, než předtím, jak ho odvezli. V klidu oddechoval na posteli, byl zničený.

Přála si, aby rakovinu už nikdy v životě nedostal a mohli jet spolu na Filipíny.

To bych si taky přála😊😄
Doufám, že se vám kapitolka líbila, ikdyž jsou teď hodně smutné.

60 wishes (S.M) |Short story|✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat