Zase jsou zde. Přišli i když je král naposledy vyhnal, aby se naučili lepším mravům. Já to nechápu, kdyby na mně upřel ten svůj pronikavý a chladný pohled, který vrhl na naše hosty, bral bych nohy na ramena. Byl jsem v hlavní síni. Byl to jeden z divů tohoto království. Vstupní brána (a ano, opravdu to byla brána protože něco tak monstrózního nemohly být dveře) byla celá ze starého šedého kamene do kterého byly vyryté starobylé obrazce, a bylo z nich cítit sálat magii. Říkalo se, že byly darem od boha Azakuse, Strážce... A čeho vlastně ? Nikdy jsem neslyšel že by měl strážit něco určitého, ani že by se moc angažoval v tomto světě. Ano jistě byl to jeden z velké Sedmy ale moc jsem se o něj nikdy nezajímal. Zkrátka to byla obrovská brána která dle pověsti měla zamezit vstupu temným bytostem. I když naši momentální hosté jsou temní dost a problémy s nimi, až na pár nepřátelských pohledů, neměli. Pak zde byly tmavě modré sloupy stejně obrovské jako vstupní brána a se zlatým žilkováním. I na nich byly mocné symboly. Symboly vody. Stěny byly z bílého mramoru v nich okna s barevnými skly. Na stěnách i oknech byl zaznamenán vznik tohoto království. Na konci místnosti byly schody až k trůnu, který byl opravdu nádherný. Byl také celý z mramoru, který měl nádech mořské modři. Trůn se pyšnil tvarem vlny, která jako by hrozila že se prožene skrz sál a vše smete. Místnost byla spíše dlouhá než široká ale i přesto se sem vešlo stovky dvořanů. Na královi bylo vidět že se mu nechce vyjednávat s těmito zvláštními a bojechtivými bytostmi. Tihle Arakobijci jsou nečitelní a nepředvídatelní. Jsou to hmyzí tvorové a jejich malá rasa se pořád rozrůstá. Není nic neobvyklého, když jeden roj začne útočit na některé vzdálené vesnice, avšak většinou není mnoho a obětí pokud vůbec nějaké a ani to není zas tak časté, a tak se to moc neřešilo, protože nikdo nechce znovu začít válku, která tu již jednou byla a skončila obrovským krve prolitím, dokud se obě strany nedohodly na míru. Jak se pomalu přibližovali přes sál, začal jsem slyšet klapaní jejich čelistí. Když došli skoro až k trůnu, tak se zastavili a vystoupil jejich vůdce. Byl trochu vyšší než ostatní a taky mohutnější. Jeho hlava se podobala vose, až na to že měl na hlavě čtyři rohy. Měl dva páry rukou. Na prvním měl velká klepeta jak krab, na druhém měl malé ručičky, které jak známo jsou velmi šikovné, když se je snaží ovládat. Nohy měl hmyzovitě vyhlížející, zkroucené jako by chtěl skočit, ovšem tato schopnost jim zmizí po čtvrtém roku života. Ostatní z jeho doprovodu vypadali podobně. Když promluvil znělo to jako voda dopadající do ohně.
"Děkujjji za přijetííí vaššše výýsosssti,"řekl jejich velitel a na chvíli se odmlčel, než mu král pokynul aby pokračoval,"Chcceme se vvám omluvit zza nepřřříjemnosti, které vám nááš roj udělal. Naššše královna již zzzakázala rozzzšiřovat se na úkor vašššich obyvatelll."
"Vaše omluva však nevrátí život našim lidem. Myslel jsem, že máte dost boje pro své bojovníky, když máte kolem sebe horské kmeny orků, goblinů, trolů a obrů, kteří sdílejí vaši vášeň k boji,"řekl chladným vyrovnaným hlasem král,"Máme domluvu. Vy budete bojovat s horskými kmeny a my s vámi budeme obchodovat a trpět vás na našich hranicích."
Je známo, že Arakobici vyplění a znečistí lesy svou magii, která byla závislá na životní síle roje, krom toho jejich sluje hrozně páchly. A proto je nikdo nechtěl mít na svých hranicích. Snědli a opředli svou magii vše v jejich dosahu a to následně chřadlo. Na lidi to nemělo takový vliv ale jen proto, že to na ně nebylo přímo zaměřené. V některých místech se pak rodily děti mrtvé. Pole nebyla úrodná a zvířata se stěhovala do vzdálenějších lesů společně s nymfami, enty a druidy, kteří se rozhodli žít spolu s přírodou.
"Anno. Jižžž se to nebude opakovattt."řekl tvor a se svou delegací odešel.
Tím to skončilo. Bylo slyšet jak si lidi začínají šuškat. Tyhle útoky poslední dobou začínaly být čím dál častější a dokonce dle zvěstí i početnější. To nebylo dobré, protože roji se dařilo pouze pokud narazil buď na velký zdroj potravy, což bylo v horách nepravděpodobné anebo na temný zdroj síly. To v dávných dobách znamenalo, že se do tohoto světa dostali démoni, kteří si dokázali podmanit královnu roje a tak ovládnout celý roj, se kterým byla královna spojena. Když se tak stalo, začal roj jednat dle vůle démonů. A ti se snaží najít artefakty k odemčení mocné Brány do jiných světu, která propustí ty nejsilnější na tento svět. Kdysi sem z temných světů pronikali temní tvoři po stovkách a pomalu dobývali tento svět. Naštěstí nejmocnější z nejmocnějších přišli na způsob jak uzavřít přístup z jiných světů tím, že ze všech bran stvořili jednu a tu uzamkli a zahnali temné tvory do podzemí. To že ze všech bran stvořili jednu, však neslo nebezpečí, že pokud bude odemčena budou sem moct proniknout temní bozi z jiných světů. Ze světů tmy, mrazu a beznaděje. A zničí tento svět.
Snad se vám líbila moje první kapitola. Budu moc rád za komentáře a připomínky k mé práci. Mám v plánu ještě tento týden vydat další kapitolu tak snad to nějak vyjde :)
