Maybe more than best friends?

2.

Harry čekal s batohem na zádech na svého kamaráda, který samozřejmě zase zaspal. Nebyl měsíc, kdy by se to nestalo. Naštěstí školu nemají nijak daleko, vlastně stačí jít pět minut pěšky.

Zelenooký kudrnáč měl pocit, že na svého kamaráda čeká věky, a že dřív něž se ožení, založí rodinu a podobně, tak tady shnije, protože Louisova rychlost po ránu? Tomu by nemohla konkurovat ani želva.

Když z těch dveří, na kterých měl Harry patnáct minut upřený výraz, vylezl Louis, tak musel dvakrát zamrkat, aby se ujistil, že to není jen sen. Bylo to totiž poprvé, co Louis vylezl za patnáct minut.

,,Dobré ráno, Růženko. Musím říct, že's mě překvapil. Tvůj rekordní čas.. vyšels z domu za patnáct minut. To bych měl napsat do seznamu." řekl Harry s úšklebkem na tváři.

,,Dobré ráno. Opravdu? To bychom mohli oslavit, třeba zajít na nějakou snídani, protože jsem si ji teď nevzal." odpověděl Louis a vyčkával na Harryho odpověď. Věděl, že bude kladná, protože Harry nesnídá, a pak si vždycky stěžuje, že má hlad, takže se s nim Louis musí vždycky dělit o jeho jídlo.

,,Ty už tu odpověď stejně víš, tak pojď. Zajdeme do té kavárny naproti naší školy?" zeptal se a začal si z batohu vyndavat peněženku. Já se jen pousmál a začal hledat peníze po batohu. Harry je takový ten typ člověka, co to má všechno srovnané, to znamená, že má peníze v peněžence srovnané i podle hodnoty. Naopak já jsem ten typ, co má peníze všude po batohu, nebo je náhodou vyndá z kapsy od bundy.

S Harrym jsme došli ke kavárně. Do začátku školy nám chybělo asi 45 minut. Dívíte se, jak je teda možné, že jsem 'zaspal'?

Dneska jsem z baráku vylezl za 15 minut. Jindy mi to trvá skoro 35 minut. 

 S Harrym jsme vešli do kavárny, kde to zase nádherně vonělo. Pozdravili jsme Susan a šli si sednout ke stolu.

Se Susan se známe už dlouho, vlastně od doby, co jsme se sem přistěhovali, protože je to naše sousedka. Je to něco jako naše babička. Je jí 72 let, ale na její věk vypadá opravdu perfektně.

Kluci seděli u stolu a oba usrkávali z hrníčku horkou čokoládu se šlehačkou a na talířku jsme měli croissant. Povídali jsme si o všem, co nás napadlo, jako obvykle.

Bohužel nastal čas a museli jít do toho ústavu.

,,Hej ty, Lousi. Proč nemáš žádnou holku?" zeptal se Harry Louise. Louis myslel, že mu srdce vynechalo uder. Co by mu mohl říct asi? 'jsem gay a miluji tě'? Ne, to rozhodně nešlo.

,,Eemmmm. No já zatím nepotkal tu pravou víš? Já- já na to nespěchám." odpověděl první, co ho napadlo a doufal, že to Harrymu bude stačit.

Harry pouze přikývl a šli dál do školy, mezitím se Louis dostával z toho šoku, ze kterého měl málem infarkt.

Když kluci došli do školy, tak k nim hned přiběhla Annie, konkrétně tedy k Harrymu, kterého začala hned líbat. Louis šel dál, protože měl co dělat, aby tam nezačal křičet, brečet a vlastně sám nevěděl, co všechno.

Když si vzal věci ze skřinky, tak šel chodbou do své třídy. Na chodbě se potkal se svými dalšími kamarády, kteří ho vlastně sledovali už od té doby, co přišli s Harrym, ale rozhodli se na něj počkat, protože věděli, že za Harrym přijde Annie.

,,Čau Louisi, kámo, co se děje? Zachoval ses hrozně divně, když k Harrymu přišla Annie." zeptal se blonďáček, který stál ruku v ruce s jeho přítelem a zároveň dalším kamarádem Louise a Harryho- Zaynem. Liam a Zayn přikývli na pozdrav. 

,,Čau. Mně? Lol, mně nic není, co by mi bylo být. Dneska je pěkné počasí, že?" začal se Louis hned vyhýbat otázce.

,,Louisíku, nechci nic řikat, ale asi před pěti minutami začalo pršet, ale jestli je to podle tebe krásné počasí, tak já ti to brát nebudu." ozval se Liam, který se opíral o zeď a koukal do telefonu.

Zazvonilo, takže všichni museli jít do třídy na hodinu.

,,O tomhle si ještě promluvíme." mrknul Niall na Louise a všichni se společně vydali do třídy.

Bezvadné.