Forever in your dreams ×POZASTAVENO NA NEURČITO×

XI. Kapitola

Jeho polibek jsem s radostí přijal a zavrněl, když mi pohladil ouško. Bylo to strašně příjemné. Vrněl jsem čím dál hlasitěji. Pak mi ale docvaklo. 
'Já už opravdu nejsem sám! Já...mám přítele! Boží!' Jásal jsem v duchu a při tom se trochu víc přicucnul k Orimu.
'Můj Ori! Nedám!' Smál jsem se v duchu.

"Nepůjdem si lehnout? Nebo alespoň do postele?" zeptal jsem se ho a jemně pustil. Zakýval hlavičkou na souhlas. Zvedl jsem ho do náručí a nesl. Tak jsem ho uložil do postele a lehl si k němu. Okamžitě se na mě nalepil a spokojeně zavřel oči. Hladil jsem ho po zádech a spokojeně zavřel oči. Takhle mi bylo příjemně a doufal jsem, že tato chvíle nikdy neskončí.

Ne otázku jsem odpověděl jen pokýváním hlavou. On se jen usmál, chytil mě a odnesl do postele, kde mě uložil, zavřel oči a hladil mě po zádech. Já jen vrněl a užíval si jeho péči. Přitulil jsem se k němu a olízl mu líčko, jako vyznání oddanosti. Doufám, že to pochopí. A to bylo poslední, co si pamatuju, protože jsem usnul.

Než jsme stihl zareagovat, už spinkal. Drobeček...jenom jsem náš oba zakryl dekou a také se odebral do přístavu na loď snů.
Ráno jsem se vzbudil docela brzy a hned si vzpomněl na Gordyho. Věnoval jsem mu letmý polibek na čelo a vstal, abych připravil snídani. Dneska náš čeká výlet do města, tak bychom se měli začít chystat. Zatím ho budit nebudu, ale jestli do čtvrt hodinky nevstane, budu nucen přerušit jeho roztomilé oddechování ze spánku.

 Spalo se mi naprosto úžasně. Zdálo se mi o mě a Orim, jak spolu sedíme u jezírka, líbáme se a povídáme si. Ten sen byl úžasný. Přál bych si, aby byl delší, ale nebyl a já se probudil.
Ori vedle mě už ovšem neležel. Tak jsem také vstal z postele a vydal jsem se do kuchyně, kde jsem se s ním setkal.
,,Dobré ráno."začal jsem
,,Mohu ti nějak pomoci?" Zeptal jsem se zdvořile.

"V pořádku, už to mám. Najez se, já se půjdu umýt a obléct. Pak vyrazíme, ano?" usmál jsem se a dal mu jeho snídani, aby se mohl najíst. Svou jsem už snědl a tak jsem se šel ke studni řádně umýt, učesat divoké houští na hlavě a převléct se. Vzal jsme si bílou halenu, pevné černé kalhoty a vysoké lovecké boty. Taky jsem vzal něco pro Gordyho a donesl mu to ke studni, kde se akorát myl. Zezadu jsem ho objal a natiskl jeho polonahé tělíčko na to své. Byl chladný, od studené vody, ale já ho zahříval.

Když odešel, hned jsem se pustil do snídaně, kterou jsem si vychutnal. Po jídle jsem si val oblečení a šel jsme se ke studně umýt. Umýval jsem se studenou vodou, na kterou si mé tělo nemohlo přivyknout. Pak mě zezadu přilepilo tělo a mě bylo jasné, kdo to je.
"Orii..." zaskuhral jsem stydlivě. Trochu jsem se ho lekl, ale bylo mi příjemné, jak se na mě přilepil. Odlepili jsme se od sebe a já se oblékl.
"Tak půjdeme?" zeptal jsem se.

"Jistě. Vyvedu a osedlám Shadieho." kývl jsem a došel pro hřebce, který se neobvykle třásl a byl neklidný. Přičetl jsem to jeho nepokojné povaze a nasadil mu sedlo s uzdou. Takto připraveného jsem ho předvedl před Gordyho.
"Chceš pomoct do sedla?" zeptal jsem se. Zakroutil hlavou, ale stejně jsem mu musel pomoci, aby se do toho sedla vůbec vyškrabal, přeci jenom, bylo na něj velmi vysoko. Když se usadil, sedl jsem si za něj pobídl Shadieho ke klusu. Shadie zaklepal hlavou a ještě si zaržál, než se vydal z klusu rovnou do cvalu. Jeho rychlé kroky a skoky vedly rovnou k městu. 

Nasedl jsem na koně nebo spíš...Ori mě tam vysadil. Jen jsem tiše poděkoval a vydali jsme se na cestu. Po minutě cesty mi docvaklo
,,Ori! Ty ryby!" zaječel jsem a už jsme se vraceli pro ryby. Ty jsme naložili a jeli jsme zpět do města.
Dorazili jsme na trh, ale zhrozil jsem se z toho, kolik tu je lidí. Jen jsem se přitiskl více k Orimu a rozhlížel se všude kolem.  

Díkybohu má Gordy dobrou paměť, takže jsme nejeli s prázdnou. Poděkoval jsem mu polibkem do vlasů.
Ve městě panoval čirý rozruch. No jo, neděle, navíc trh. Lidé se hrnuli z kostela na tržiště, kam jsme se připletli i my a já tak mohl klidně nabízet ryby k prodeji. Gordy se na mě tiskl a já věděl, že se bojí. Ale nemohl jsem se odsud vymotat, když mě napadlo...bojí se , protože je malý, tak když z něj udělám velkého, tak se bát nebude...? Za zkoušku to stojí a já ho vysadil na Shadieho.
"Pěkně se rozhlížej a drž se, ano? Tahle vás povedu. Kdyby se cokoliv dělo, řekni." usmál jsem se a poplácal koně po plecích jako odměnu, že je takový poslušný dopravní prostředek.

Když mě Ori vysadil na koně, bylo mi o kousek lépe, ale stejně jsem se té spousty lidí bál. Orimu se hodně dařilo ryby prodávat. Byl jsem rád, že se dařilo ryby prodávat. Pak mi ale došlo... Neděle...Trh...Někde budou děti ze sirotčince. Ti, hned jak mě uviděli, se rozešli přímo k nám a začali se prodírat davem.
,,Ori.." zaťukal jsem mu na rameno. On na mě jen zvedl pohled a já pokračoval
,,Jdou k nám kluci ze sirotčince." pronesl jsem myšlenku.  

"Huh? Tihle?" ukázal jsem klidně na pár kluků, co si to ke mě šinulo. 
"Neboj se, ochráním tě, slibuju." špitl jsem a naprosto klidně se před ně postavil. Byli jenom čtyři, jeden evidentně vůdce ze kterého nevyroste nic dobrého, jeden malý skrček, třetí zavalitá gorilka bez mozečku a poslední byl spíš takové křoví než skutečný parťák.
"Nějaký problém pánové?" zeptal jsem se chladně. Trochu ucouvli, ale dělali, jako by nic a že jsou tu šéfové oni.

Jen jsem z koně sledoval, co se dole děje. Ori byl tak klidný. Vždyť jsou proti němu čtyři...Co když mu něco provedou... Zase bych byl sám.. Ne! To se nestane! Zakřičel jsem na sebe v duchu, ale pak na Oriho začal mluvit ten kluk, co mě v sirotčinci mlátil. Snažil se zůstat klidný, ale viděl jsem v jeho očích ten strach. Já Oriho tak zbožňuju. Pak jsem ale slyšel úryvek konverzace
,,Máme spolu....účty." to jediné jsem slyšel. Jen jsem si domyslel, že se jedná asi o "nevyřízené účty".