Laughting Jack-The clown

Laughting Jack-The clown1.díl

Byl to pěkný letní den, můj pětiletý syn James si hrál venku na dvorku našeho předměstského domu. James byl vždycky tichý kluk, hrál si většinou sám, neměl moc kamarádů. Zato ale měl bujnou fantazii. Byla jsem zrovna v kuchyni a krmila jsem našeho psa Fida, a najednou jsem uslyšela, že se James s někým baví. Nebyla jsem si vůbec jistá, kdo by to mohl být. Možná si konečně našel kamaráda... Pro mě jako svobodnou matku bylo velmi těžké zvládat domácí práce a k tomu ještě hlídat syna. Ale měla jsem strach, co tam dělá a tak jsem se šla podívat
Vyšla jsem na zahradu. Byla jsem zmatená. James tu byl sám. Mluvil sám se sebou? Přísahala bych, že jsem tu slyšela jiný hlas.
"Jamesi! Je čas jít dovnitř. "
Zavolala jsem na něj. Sedl si ke stolu, a jelikož bylo po poledni, tak jsem mu dala krůtí sendvič.
,, Jamesi, s kým sis tam venku povídal? "
Zeptala jsem se. James se na mě podíval.
,, Hrál jsem si tam s novým kamarádem" řekl s úsměvem a zakousl se do sendviče.
Nalila jsem mu trochu mléka a pokračovala ve vyzvídání.
,, Jak se jmenuje? Proč jsi ho k nám nepozval? " zeptala jsem se.
James se na mě chvíli díval, než odpověděl :
,,Jeho jméno je Laughing Jack."
Byla jsem trošku rozhozená z toho, co mi řekl.
,,No... To je zvláštní jméno. Jak vypadá? " ptala jsem se zmateně dál.
,,Je to klaun. Má dlouhé vlasy a kuželovitý nos. Má dlouhé ruce a pytlovité kalhoty s pruhovanými ponožkami a pořád se usmívá. "

Uvědomila jsem si, že James mluví o imaginárním kamarádovi. Myslím, že je normální, že děti v jeho věku mají vymyšlené kamarády, když nemají žádné jiné děti na hraní. Asi je to jenom nějaká dětská fáze co časem zmizí.
Zbytek dne probíhal normálně. Večer jsem uložila Jamese do postele. Přikryla jsem ho peřinou, dala pusu a zavřela jsem dveře. Byl jsem hodně unavená, takže jsem se zanedlouho také uložila ke spánku. Měla jsem příšernou noční můru...
Byla tma. Byla jsem v nějakém zchátralém zábavním parku. Měl jsem strašný strach. Běžela jsem mezi polorozpadlými opuštěnými stánky. Celé to místo bylo opuštěné a celkově mělo strašidelný dojem..

Všechno bylo černé a bílé, plyšová zvířátka visely za krk ve smyčkách, všechna s děsivými šklebícími se úsměvy šitými na jejich tvářích. Připadalo mi, že se na mě něco dívá, ale široko daleko ani živáčka. Najednou jsem uslyšela hrát hudbu. Strašidelná melodie Pop Goes Weasel rozléhající se parkem mě doslova...Zhypnotizovala... Následovala jsem melodii. Byla jsem jakoby v tranzu. Jediné, co se dokázalo pohybovat, byly moje nohy, co mě nesly k místu, odkud šla podivná melodie. Byla tma, jediné světlo jsem spatřila uprostřed parku. Bylo v jednom obrovském černobílém šapitó. "All around the mulberry bush
The monkey chased the weasel
Monkey thought was all in good fun
Pop goes the weasel..." Hudba najednou utichla, světla zablikala. Intenzita světla byla prakticky oslňující, všechno, co jsem viděla, byla malá tmavá silueta blížící se ke mě. Pak se objevil další, a další, a další... Byly jich desítky, a všechny šly ke mně. Nemohla jsem se hýbat, nohy byly jakoby přikovány k zemi, vše, co jsem mohla dělat, bylo sledovat, jak se blíží. Když byly blíž, mohla jsem jim vidět do tváře...
Byly to děti!
Když jsem se podívala na každého z nich tak jsem si všimla toho, jak byly všechny hrozně znetvořené a zmrzačené. Někteří měly na těle hluboké řezy, jiní byli popálení a jiným chyběly končetiny, dokonce i oči! Děti mě obklopili a škrábaly se na mé tělo, táhly ho k zemi, a začaly mě postupně trhat na kusy... Když mě celou rozsápaly, tak jediné co jsem slyšela, byl smích.
Strašidelný, hrůzostrašný a zlomyslný smích.

Vyděšeně jsem sebou trhla a probudila jsem se. Poté, co jsem se několikrát hluboce nadechla a vydechla, jsem se ohlédla a spatřila jsem některé Jamesovi postavičky superhrdinů, které byly umístěny naproti mně na můj noční stolek. Povzdechla jsem si, James se nejspíš vzbudil příliš brzy a dal je sem. Posbírala jsem hračky a odnesla jsem je Jamesovi zpátky do pokoje. Ale James tvrdě spal. Jen jsem pokrčila rameny a položila hračky zpět do bedny a zamířila do obývacího pokoje. Za chvíli se James probral a já mu udělala snídani. Byl tichý a vypadal tak trochu omámeně, asi se špatně vyspal. Rozhodla jsem se ho zeptat na hračky..