Po chvíli promluvil: ,,Naše země jsou v ohrožení!" byl to hrozný zdrcující hlas. Po tom co to dořekl vyplivl krev a omdlel.
,,Odneste ho do pokoje s měkkou postelí a zařiďte mu pečlivého lékaře!" nařídila jsem sloužícím. Je to fajn člověk a je v hrozném stavu. Potřebuje dobrou péči.
***************
Běžela jsem po louce. Blížila jsem se k též ženě jako předtím. Měla nádherný, milý, starostlivá a uklidňující hlas. Měla modré oči. Podobné jako já. Světlé pastelově růžové šaty. Sálala z ní záře. Byla nádherná. Zase začala jako vždycky:
,, Musíš ochránit svou zem Alexo! Nikdo jiný to nedokáže! Máš dar kvůli kterému jsi královna. Zachraň nás!"
Zase jsem se ptala co je zač a odkud mě zná. Ale nikdy to nestihla doříct. Zkusím o ní najít něco v knihovně....
************
Po třech dnech co Zak ležel, jsem za ním zase zašla. Ještě se ani jednou neprobudil. Mám o něj strach. Příjde mi že mi je tak podobný...
Najednou se něco na posteli zahýbalo. Otočila jsem se tam a všimla si, že má Zak otevřené oči. Všimla jsem si jaké má krásné modré oči. Snažil se zvednout, ale já mu v tom zabránila.
,,Nesmíš se namáhat..." řekla jsem mu.
,,Po....po...podej m...M....mi p...p...p...prosím v...vo....vodu." zasípal.
Okamžitě jsem se otočila pro skleničku s vodou. Podala mu ji a on se napil. Potom opět usnul...
O pár dní později...
Seděla jsem ve své komnatě a přemýšlela nad tím, jak se hroutí naše země...
,,Vaše Vel.... tedy.... eeee.... Alexo! Zak se probudila je mu už docela dobře a potřebuje s vám... tebou mluvit." vtrhla do pokoje Karin.
,,Děkuju ti Karin." usměju se na ni a pohybují aby odešla. Ona se na mě chvíli dívá, jako kdyby na něco čekala a mě najednou dojde že říkala že mám jít za Zakem. Urychleně se zvednu a jdu ke Karin. Ta zakroutí hlavou a začne se smát.
Dojdeme spolu k Zakovi do ložnice a on mi řekne: ,,Naše země jsou v ohrožení. Napadli je vlkodlaci!!!"
