,,Naše země jsou v ohrožení. Napadli je vlkodlaci!!!"
Vyrazilo mi to dech! Vlkodlaci?! A jak to že v našich světech?! Vždyť měli být zavření v Říši Vaj! Tam je jejich místo! Tak co pohledávají tady?!
Moje zmatené myšlenky musely být slyšet nahlas, nebo mi to bylo vidět na očích, co já vím. Asi to Zak poznal , protože řekl:
,, Nejspíš je poslal Marcus. Už jsem vyslal zvědy. "
Marcus žil v našem světě. Jednou za mnou přišel, zdál se mi jako fajn kluk. Pak jednou přišel s nožem v ruce a vyhrožoval mi, že jestli mu nepředám vládu zabije mě. Řekla jsem že radši umřu než abych přenechala zemi na podpis jemu. Jako vládkyně našeho světa a královna hlavní země jsem mohla zavolat stráže ale neudělal jsem to. Pak se na mě vrhl a udělal mi nepěknou jizvu na rameni. Zaječela jsem a tím jsem přivolala stráže. Když přiběhli narostli mu křídla a on skočil z okna.
***
Seděla jsem u okna, téhož že kterého kdysi vyskočil Marcus. Přemýšlela jsem jak pomoci své zemi. A usnula jsem...
Zdálo se i opět o tě ženě. Opět skoro ten stejný sen. Ta žena mi stále někoho připomíná. Ale koho..? Jakobych ji už někdy viděla... Zkusím se podívat do knihovny..
***
Jak jsem řekla tak jsem udělala. Jelikož u se smrákalo, vzala jsem si svícen a šla do archivu. Když jsem došla do knihovny, bylo tam příjemné teplo a byla tam cítit nádherná vůně papíru a knih. Miluju to tady. Bohužel dnešní okolnosti mi moc nedovolí to tu navšěvovat.
Došla jsem do zadní části, jelikož jsem měla přední část přečtenou a nebo jsem aspoň věděla co tam je a věděla jsem že tam nic nenajdu. Svíčku jsem položila na menší stolek a dala se do hledání něčeho co by mi pomohlo.
Po asi třičtvrtě hodiny jsem narazila na knihu s podrobnými detaily o vlkodlacích. Chtěla jsem se podívat kdo ji napsal, ale jediné jméno které jsem našla načmárané na poslední stránce ve spodním rohu. Bylo tam napsáno: J.B.Lorrenson. Toto jméno mi vůbec nic neříkalo a tak jsem se doběhla podívat do velké knihy všech spisovatelů, od kterých máme knížky u nás v knihovně, ale žádné takové jméno jsem tam nenašla. Knížku jsem si pipravila na stoleček ke svíčce, že si ji potom přečtu a hledala dál...
Asi jse se moc zadívala do spousty knih, které jsem ještě chtěla prohlédnout a najednou mě přerušily korky. S děsem jsem se otočila a spatřila mého nejlepšího kamaráda už od dětství Nicka. Zavolala jsem na něj aby mi šel pomoct s hledáním.
,,Co přesně hledáš?" zeptal se mě dívajíc se na spousty knih.
,,Nějakou knihu týkající se vizí... něco o spojení lidí nebo něco takového..." odpověděla jsem.
Nějakou dobu jsme hledali a ani spolu moc nemluvili. Nick byl jedním z těch kteří tu pro mě byli kdykoli. Jako malí jsme bydleli kousek od sebe a když jsem se stala královnou, okamžitě jsem mu zajistila místo tady u mě v paláci. Mohl si vybrat z jakých chtěl oborů... Do teď byl učedníkem u nejlepšího stopaře a lukostřelce u nás v království a brzy bude skládat zkoušky aby se mohl stát mistrem. Jsem na něj opravdu pyšná...
Z mých úvah mě vyrušilo prudké jasné světlo. Hrozně jsem se lekla. S Nickem jsme se podívali na zdroj a spatřili dveře, které jsem viděla poprvé za tu dobu co tu jsem. Začalo mě to táhnout dovnitř. Zvedlo mě to do vzduchu a já nevěděla co dělat. Najednou mě něco chytilo a já pocítila ohromnou bolest. Pak jsem necítila nic. Rozmazaně viděla jak ke mě běží Nick a naposedy jsem zaslechla poslení jeho udivený výkřik. Pak se okolo mě objevila jenom temnota a já ztratila vědomí...
Dneska po dlouhé době. Nešlo se mi přihlásit. Teď bych se chtěla víc věnovat psaní. Tak uvidíme. 🙃😏
