Poslední čarodějka

Na pokraji moře

,,Může mi někdo říct, proč je tu tolik vody?" ozve se někde blízko Otty. Katie otevře oči a hledí na modré nebe a zlatavé slunce. Slunce. Katie si díky tomu vzpomene na Ottyho zpěv. Pro sebe se usměje. Pak si Katie všimne, že leží v mokrém písku a nohy jí svlažuje studené moře. Pomalu se zvedla a snažila si vzpomenout, co se stalo. Rarachové. Vězni. Lynna a Liam. Ano, někde by tu měli být. Katie se rozhlédla a vedle sebe spatřila Lynnu a blíž k moři spatřila Liama. Otty se vyhříval na obrovském balvanu a naříkal nad mokrým kožíškem.

,,Hej, ospalci, vstávat!" křikla Katie a Lynna otevřela oči a snažila se zvednout.
,,Kolik je hodin?" zeptala se rozespale.
,,Nevím, ale je asi poledne."
,,Tak to by jsme měli vzbudit Liama.

O chvíli později už i s nádobami plnými vodou, šly pomalu k Liamovi.
,,Jedna, dva...," začala odpočítávat Katie.
,,Tři!"dořekla za ni Lynna a nádoby mu vylily přímo na obličej. Liam vystřelil do sedu a hned spustil.
,,Aaaa! Co to je?!"
Začal kolem sebe máchat rukama a otírat si z obličeje vodu. Obě dívky se začaly smát. Smály se, až se za břicho popadaly a tak je musel uklidnit Otty.
,,Hele dámy, uklidníme se, jo? A ty Katie pojď na chvíli se mnou,"
Otty strčil do Katie a šli směr velký balvan. Otty na něj vyskočil, aby byl vyšší. Katie si vedle něj sedla a on se trochu ošil, jako by nevěděl jak to říct, nebo to vůbec říct.

,,Hele Katie, víš přeci jak jsem upřímný, že? No, tak já ti upřímě sděluji, že přitomnost těch, těch..," Otty se zamyslel a podíval se do dálky na Liamovi uši a pokračoval, ,,dvou králíků, ti asi moc neprospívá."
Katie z prvu nevěděla co by měla říct. Když už se nadechovala na to, že ho nějak odbyde, někdo jí skočil do řeči.
,,Tak já, že jsem králík, jo Otty? A co že jsi ty? Kříženec člověka a kočky? Myslím si, že moc chytrosti jsi z člověka nepochytil," křikla Lynna mířící k nim. Velmi se jí dotklo, že ji někdo nazval králíkem. A ještě že ten někdo si dovolil nazývat se jejím kamarád.
,,Ne, to ty jsi kříženec člověka a králíka. Myslím si, že z toho králíka jsi zdědila trochu víc. Uši, jsi býložravec, máš blonďaté vlasy..."
,,Co to má společného s mými vlasy?" zeptala se nechápavě Lynna.
,, Nic...," řekl vyděšeně Otty. Lynna se na něj zamračila a pomalu se k němu sunula.

,,Otty, být tebou bych utíkal. Když se totiž sestra naštve, umí být pěkně nepříjemná," zapojil se do rozhovoru Liam. Otty jeho radu poslechl a dal se do zběsilého útěku. Vlastně, nebylo kam utíkat, protože to byl ostrov, ale ne zas tak velký ostrov, aby se na něm dalo někde ukrýt. Jediná schovávačka by byla vysoká palma, jenže Otty se domníval, že zaprvé, Lynna po stromech lézt umí a zadruhé, jemu se z výšek dělali závratě. Nebo tam byla ještě skupinka keřů a Otty se vydal právě tam.

,,Dobře, beru vše zpět a omlouvám se!" křikl Otty na Lynnu, která už byla blízko něj a napřahovala se, že ho chytne za kožich a pěkně jím zatřese. V tu chvíli, kdy Otty čekal na nejhorší, se Lynna zastavila.
,,Omluva se přijímá, pokud ji myslíš upřímě. Ale pokud mi ještě někdy řekneš, že jsem králík tak nevím jestli se udržím," pohrozila mu Lynna a věděla, že ji už nikdy urážet nebude. V tu chvíli se slova ujala Katie, která vše stejně jako Liam z povzdálí pozorovala.

,,Pokud jste si to už vyříkali, mohli bychom vyrazit na cestu."
,,Ale kudy?" zeptali se oba elfové.
,,No tudy přece," řekla Katie a ukázala směrem k moři.
,,No tak to ne, to jsme si nedomluvili," zvolal naštvaně Otty, ale všichni ho ignorovali.
,,Ale kde seženeme loď?" zeptala se Lynna.
,,Budeme ji muset postavit," odvětil nadšeně Liam. Vždycky chtěl být stavitelem a teď se jeho sen alespoň na chvíli splní.
,,No, dřeva tu asi moc nebude, ale to nevadí. Nemusíme mít nějakou obří loď. Bude stačit vor,'' řekl Liam, ale protože už se všichni rozprchli, tak ho slyšel jenom malý krab.

A opravdu. Na ostrově byla jen ta vysoká palma a několik menších stromků a keřů. Ale nikdo nad tím nepřemýšlel a všichni pracovali. Je pravda, že skolit vysokou palmu jim dělalo menší potíže, ale díky Katie a jejímu kouzlení ji dostali na zem. Možná si říkáte, odkud získali vše nářadí, ale je jasné, že to byla Katie. Po třech hodinách měli pevný vor a po další hodině tam připevnili i stožár s plachtou, kterou vytvořili s tenkých dek. Jen jedna věc nebyla Katie jasná. Z hromady, kde byly klády a prkna se několik kusů ztratilo. Kam se to podělo? Tato myšlenka Katie vrtala celou dobu hlavou. Když měli konečně hotovo, bylo něco málo po páté hodině.

,,Měli bychom vyrazit," pověděl všem důležitě Otty a jak řekl, tak udělali. Zbalili si svých pár švestek a vytlačili vor na moře. Pak na něj všichni naskákali a pomocí pádel a bidel dostali vor dál od ostrovu. Tam je chytil příznivý vítr a oni plachtili na východ.

⭐⭐⭐

Po několika hodinové plavbě se naši hrdinové dostali daleko, ale pořád neviděli žádnou pevninu nebo náznak suchozemského života. Až někdy ve večerních hodinách spatřili velké skalnaté útesy. Katie se zaradovala, ale ne na dlouho. Podívala se do zvláštní mapy od krále Rarachů a zhrozila se. Tam žili sirény! Z otcových vyprávění věděla, že sirény jsou nebezpečné a člověk by se jim měl vyhýbat.

,,Rychle! Snažte se loď stočit doprava!" vykřikla Katie a pak všem řekla o hrozícím nebezpečí na útesech. I ostatní byli zhrození. Hned se pustili do práce. Štěstí a nebo karma jim moc nepřály (za všechno může karma!) a tak jejich loď popadly podvodní proudy a mířili s ní k útesu. Katie nemusel někdo jen tak pobízet. Hned se ujala vedení a rozkazy z ní padaly jako z mraků děšť.
,,Lynno, přivaž Liama a Ottyho k tomu stožáru!" křikla Katie na Lynnu a snažila se z posledních sil vzepřít se vodním proudům, ale marně. Po pár pokusech to vzdala.

Zatím co se Katie pokoušela dostat se z vodních proudů, Lynna přivázala Liama a chystala se přivázat i Ottyho, jenže Otty vzdoroval a tak ho musela Lynna proplesknout, aby neviváděl a konečně se choval rozumně. Pak jim ještě zavázala oči a zacpala uši vatou a nakonec se otočila na Katie, připravená splnit další rozkaz. Ta jí jen řekla, že má hlídat Liama a Ottyho. Lynna se trochu bála, ale nikomu to neřekla. Katie to však zjistila a tak ji jen trochu uklidnila.

,,Ty ani já se nemusíme nikam poutat, stačí na nás jen ochranně kouzlo, proto se nemusíš bát," řekla jí ještě Katie a Lynna se na ni usmála.

A tak pluli vstříc svému osudu.

Ahoj! Konečně nová kapitolka. Doufám, že se vám líbila a že užíváte zaslouženého volna :)
Další kapitolu čekejte někdy příští týden, nevím kdy přesně.
Loučí se s vámi Lenny