Short horror stories {cz}

•30•

Byla jsem právě na parkovišti před supermarketem. Dávala jsem tašky do kufru auta. Najednou ke mně přišel nějaký můž s kufříkem a v červené kšiltovce. Zeptal se, jestli bych ho neodvezla kousek za Prahu, že moc prosí. Trochu mě to vyděsilo, ale řekla jsem si že jsem prostě paranoidní. Když jsem si už chtěla sednout, tak poprosil, jestli by nemohl sedět vzadu. Prý se mu vepředu dělá špatně. To už jsem byla dost neklidná, měla jsem takový divný pocit. Ale souhlasila jsem. Otevřel dveře. Hodil si tam ten svůj kufřík a kšiltovku. Už si chtěl sednout, ale já se rozjela. A jela jsem tak dlouho dokud jsem nedojela na benzínku. Tam jsem vystoupila. Co si o mně pomyslí? Jsem vážně děsně paranoidní! Všimnu si že na zadním sedadle leží jeho kufřík a kšiltovka. Zvědavost mě přemohla a tak jsem kufřík otevřela. To co jsem tam spatřila, mi navždy zůstane před očima. Byla tam škrtící nit a bílé rukavičky...

Tohle jsem našla na netu 😃 paní co to psala, říká, že je pravdivý. Já myslím že pravdivý je, protože ještě není tak brutal jako ostatní storky 🙂 ale každopádně měla tato paní veliké štěstí 😬❤️ jinak tahle kapitolka je trochu delší 😁 přece jenom... je už 30. 😏